Paní spisovatelko, to není chlévská mrva! To je prachsprosté, obyčejné kravské lejno
Kravička Berta z Radešínské Svratky není jen tak ledajaká dojnice. Je to dojnice šampionka a sama je předlohou pohádky. Napsala ji Zděňka Šiborová, která o ní velmi hezky vyprávěla Tamaře Peckové v Dobrém dopoledni
Když Zdeňka Šiborová z Nové Vsi u Nového Města na Moravě slyšela o strakatém skotu vyprávět Romana Šustáčka ze zemědělského družstva v Radešínské Svratce, věděla hned, že o kraví šampionce Bertě musí napsat knihu. „Berta ještě žije. On o tom vypráví s takovou láskou, hned jsem chtěla napsat pohádku, ale že to bude kniha? To mě vůbec nenapadlo,“ vyprávěla v Dobrém dopoledni Tamary Peckové.
Ten nápad na příběh o kraví šampionce dostali s panem Šustáčkem společně. Čtrnáct dní přemýšlela, pak napsala asi 15 stránek a poslala je na přečtení. „Do smrti nezapomenu na odpověď. Pan Šustáček mi napsal: ač nejsem dítě, přečetl jsem to jedním dechem. Je to krásné, je to famózní, je to grandiózní, jen tak dál. To mě nakoplo tak, že Kravičku Bertu jsem měla za 7 měsíců hotovou,“ vypráví Zdeňka Šiborová.
Nezaměňovat chlévskou mrvu za kravské lejno, prosím
Ale napsat knihu o krávě není jen tak. „Když jsem předala rukopis, přečetl ho pan docent Kučera. Měl několik připomínek, aby ochránci zvířat neměli nic proti tomu, aby tam nebyly faktické chyby. Třeba chlévská mrva byla špatně, pan docent mi vysvětlil, že chlévská mrva je až ve spojení se slámou. Říká mi: to bylo prachsprosté, obyčejné kravské lejno,“ směje se paní Zdeňka Šiborová.
Zdeňka Šiborová pochází sice z vesnice, ale v kravíně byla jen několikrát jako dítě. „Strávila jsem opravdu hodně času se zootechničkou, ošetřovatelkou, dojičkami, prohlédla jsem si chaloupky, domečky. Popisuji to v knize pravdivě, ale pohádkově, aby děti věděly, jak to vypadá, když se telátko narodí, roste a stane se z něj šampionka,“
Krávy se učí chodit jako pravé šampionky
Aby v knize bylo vše podle skutečnosti, byla se spisovatelka podívat také, jak se Berta připravovala na výstavu. „Jak ji musí ostříhat, pěkně navonět, našampónovat, vysprchovat. Jak jí čistí vemeno a jak dostane třpytky. Opravdu je to miss kravička. Je pravda, že se jí to moc nelíbilo. Když jí stříhali kolem vemínka, tak vyhazovala zadkem. Taky se musí učit chodit, ošetřovatelky je vodí s ohlávkou. Aby v předvadišti uměly chodit jako šampionky,“ vypráví Zdeňka Šiborová.
Kniha Kravička Berta a její strakatá cesta za slávou byla vydána Ministerstvem zemědělství a díky tomu si paní Šiborové všimla i jiná nakladatelství. „Mám velkou radost, příští rok mi snad vyjde kniha O vodníčkovi Mokřálkovi a víle Pomněnce. Taky pracuji na knize o včelách.“
Babičko, proč ty okurky nerostou v igelitu?
Kdo patří mezi její první čtenáře? Sedmiletá vnučka Rozárka. Je prý velkou múzou paní Šiborové. Ve svých knížkách se snaží odpovídat na její zvídavé otázky. „To pro ni vznikaly první pohádky. Když jí byly tři roky, trhali jsme spolu ve skleníku okurky. Ona se zamyslela a říká: babičko, proč ty okurky nerostou v igelitu?“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
