Pád letadla trval pět minut, tušil jsem, že přežiju, ale strach jsem měl, říká zkušební pilot

Nejnebezpečnější dosavadní zkušenost Radima Štěrby? Určitě jeden zkušební let prototypu ultralehkého letounu UL-39 Albi. „Při zkoušení minimální rychlosti s vysunutými vztlakovými klapkami došlo k odtržení proudnic na výškovém kormidle a letadlo se stalo neovladatelným. Přešlo do pádu a začalo přecházet do letu na zádech, nad letadlem jsem ztratil kontrolu. V tu chvíli jsem situaci vyhodnotil tak, že je nutné vystřelit záchranný padákový systém a to letadlo a hlavě sebe zachránit na padáku,“ popisoval dramatickou situaci Radim Štěrba.

Najednou letadlo přestalo reagovat na pokyny řídicí páky

Výše popsané události trvaly asi patnáct vteřin. „Letadlo se do jisté doby chovalo normálně, dalo se s ním zatáčet, dalo se ovládat a najednou letadlo přestalo reagovat na pokyny řídicí páky. Měl jsem ještě zhruba dva pokusy něco s tím udělat a pak už přišlo rozhodnutí, že musím použít záchranný systém. Kdybych se dál rozmýšlel, dostal bych se pod nějakou minimální výšku, ve které záchranný systém můžu použít a už by bylo pozdě,“ vysvětluje Radim Štěrba a upozorňuje, že při zalétávání prototypových letadel je možné použít ještě zádový záchranný padák, který umožňuje pilotovi vyskočit mimo prostor letadla.

Z výšky, ve které Radim aktivoval záchranný systém, do okamžiku dopadu to trvalo čtyři až pět minut. „Letadlo padalo poměrně pomalu, rychlostí 7 metrů za vteřinu, byl poměrně čas přemýšlet o dopadu. I když jsem to nemohl ovlivnit. V tu chvíli, kdy jsem na padáku byl a tušil jsem, že to přežiju, pocity nebyly příjemné, měl jsem strach. Znal jsem z vyprávění ostatních pilotů, že přistání do stromů končí nějakým zraněním či poškozením. Skrčil jsem nohy, věděl jsem, že nohy jdou napřed, aby co nejvíc nárazu pohltilo letadlo a ne mé nohy a čekal jsem. Přemýšlel jsem, jak zabránit požáru,“ popisuje pět minut pádu letadla Radim Štěrba.

V každém letadle zkusím krizové režimy. Letět na malé rychlosti, na velké rychlosti

Jako zkušební pilot do vývoje letadel také zasahuje. „Pomáhám s ergonomií, jak se v tom sedí, rozmístěním ovladačů, aby bylo smysluplné a bylo v dosahu pilota. Předávám zkušenosti z ostatních letadel, které už mám nalétané. To, co jsem kde nakoukal na veletrzích u konkurence. Každé letadlo posuzuji, jestli se ovládá dobře, jestli je stabilní, zkusím si krizové režimy, letět na malé rychlosti, na velké rychlosti. Porovnávám to a pak říkám: tohle bylo u konkurence dobré, je to tímto prvkem, bylo by dobré zkusit se nad tím zamyslet a do letadla to zakomponovat.“

S letadlem to musíte nejdříve odskákat, teprve potom se jde do volného prostoru

V Jihlavanu Airplanes odzkoušel čtyři prototypy, ty vyžadují řádově desítky zkušebních letových hodin. „Třicet, padesát hodin. Záleží, jak je letadlo podařené. Konstruktéři mají možnost použití větrných tunelů. Na mně je potvrdit, jak jejich výpočty souhlasí s realitou. Začínáme pojížděcími zkouškami, kdy se ověřuje ovladatelnost letadla od malých po větší rychlostí až po téměř vzletovou rychlost. Po vyhodnocení této části se jde na první skoky, kdy se přímým letem nad vzletovou dráhou letadlo nadzvedne do výšky jednoho metru a sleduje se jeho reakce. Jestli nemá snahu někam utéct, nečekaně vystoupat. Teprve pak se přistoupí ke vzletu do výšky pěti deseti metrů zase nad vzletovou dráhou. Pokud se tohle odskáče, teprve pak se jde do volného prostoru,“ popisuje práci zkušebního pilota Radim Štěrba.