Ondrej Remiáš chce z Horáckého divadla vybudovat výkladní skříň kultury Kraje Vysočina

K divadlu ho přivedl jeho bratr. „Bylo to v období prudké puberty a on usoudil, že to bude dobrý socializační nástroj. Dobře udělal. Nakonec jsem se od amatérského divadla dostal k neprofesionálnímu a pak k tomu profesionálnímu divadlu. Uměleckou školu jsem nezkoušel, mám vystudovanou informatiku a ekologii. V globálním světě jsou důležité všechny informace, takže své vědomosti jistě využiju,“ směje se Ondrej Remiáš.

Nehledal jsem práci, ale výzvu

O konkurzu na nového šéfa Horáckého divadla se dozvěděl náhodou, když se s přítelkyní přestěhoval do Brna. Hledal práci a inzerát na nového ředitele ho zaujal. „Vlastně jsem nehledal práci, hledal jsem výzvu a ten inzerát mi náhodou, i když náhody neexistují, padl do cesty,“ vypráví Ondrej Remiáš a přiznává, že zprvu ho myšlenka na ředitelské křeslo děsila.

Konkurz probíhal měsíc, nejdříve uchazeči odevzdali projekt se svou vizí, jak vidí fungování divadla v budoucích pěti letech. Další součástí byl také osmihodinový dost náročný psychotest. „Zátěžové, výkonnostní testy, to jsou testy zaměřené na logiku v rychlém sledu za sebou, osobní pohovory, pak následovaly obhajoby před radou kraje a výběrovou komisí,“ vypráví Ondrej Remiáš.

Po konkurzu měl dostatečně vyvětranou hlavu

„Měl jsem dostatečně vyvětranou hlavu. Právě v psychotestech se objevila sounáležitost uchazečů, všichni jsme si uvědomili, že jsme na jedné čáře, a kdo tím konkurzem projde, bude člověk na správném místě. V některých momentech jsme byli opravdu přitlačení ke zdi, museli jsme ze sebe dát to opravdové a ne to, co máme naučené,“ pokouší se přiblížit konkurz na ředitelské křeslo v Horáckém divadle jeho vítěz Ondrej Remiáš.

A kde by rád Horácké divadlo jeho nový šéf viděl? „Opírám se o tři věci. Práce s mládeží a výchova dalšího diváka, povinnost zpravovat finanční prostředky, otevření divadla ve vyšším kontextu, nenechávat divadlo jenom v intencích kraje, ale posunout ho v intencích republiky a také zahraničí.“

Je tu na mě velká zima

Velký hendikep Horáckého divadla je podle něj nedostatek mladých diváků. „Musíme začít tím, že diváka budeme selektovat a konkrétně vybírat věci, které jsou pro něj určené. Většina mladých lidí má o divadle konzervativní představu. Nezažili představení, které hovoří jejich jazykem. To znamená, že výběr inscenací je třeba selektovat, pro koho jsou určené. Tímto způsobem je zaujmout, plus spolupráce se školami. To je alfa i omega, která musí fungovat,“ uvažuje Ondrej Remiáš.

A jak se Ondreji Remiášovi, původem z jižního Slovenska, v Jihlavě líbí? „Líbí se mi celý kraj, Jihlava je historické město, je malé, to mi vyhovuje. Je tu na mě ale velká zima. I když mi řekli, že v Jihlavě je zima jenom dva měsíce a deset měsíců je chladno. Tady těch krásných 18°C a slunečno vás jako člověka z jižního Slovenska, kde je v létě 36 stupňů, překvapí.“