O zlaté olympijské medaili judisty Krpálka rozhodlo semifinále. V něm nechal víc než všechno

„Snažím se všem věnovat co nejvíc času, ale bohužel se na všechny nedostane. Nesmírně si vážím všech fanoušků, všech lidí, kteří mi fandili a povzbuzovali,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni Tamaře Peckové.

Zlatý jedenáctý srpen si oblékl modré kimono. Ještě před třemi lety ale tvrdil, že modrá kimona mu příliš nesedí. „Za tu dobu jsou na jiné úrovni, každý rok se mění pravidla, a ta upravují střihy kimon. Teď už mi sedí všechny, jak je vidět, tak mi modré sedělo i ve finále. Pralo se mi v něm dobře. Teď nemůžu říct, že bych měl nějakou barvu radši,“ usmíval se unavený Lukáš Krpálek.

Říkal jsem si: Proč zrovna na olympiádě musím mít tak blbej los?

11. srpna už byl relativně v klidu. „Před olympiádou jsem se docela dost trápil po psychické stránce. Když jsem viděl los, tak jsem z toho byl hrozně nešťastnej, byl hrozně těžký. Říkal jsem si: Proč zrovna na olympiádě musím mít tak blbej los? Byl jsem z toho špatnej,“ vzpomínal zlatý rodák z Jihlavy.

Přímo v Riu studoval videa zápasů svých soupeřů. „Jak se perou, snažil jsem se je načíst. Díval jsem se, jak jsem se s nimi pral já na turnajích předtím. Myslím, že mi to hodně pomohlo. V samotný den jsem byl nervózní. Těžký pro mě byly první kola. S Portugalcem to byl jeden z nejtěžších zápasů na olympiádě. Byl první, nebyl jsem rozepranej, byly obavy z prohry. Z prvního kola jsem měl opravdu velký strach,“ přiznal Lukáš Krpálek.

Upadl jsem na juko a teprve potom jsem se začal prát

Ostatně právě zápas s Portugalcem Fonsecou byl jediný, ve kterém Lukáš na olympijské soutěži prohrával. „On je dynamický, když do něčeho vletí, tak to prostě urve, i kdyby se soupeři něco mělo stát. Ale taky jsem věděl, že po třech minutách nemůže, pro mě bylo důležité vydržet začátek, abych neupadl na ippon. Upadl jsem na juko, což jsem rád, protože mě to naštvalo a teprve potom jsem se začal prát a byl to dobrý úvod do celého dne.“

Olympijský vítěz Lukáš Krpálek přišel do studia Českého rozhlasu se zlatou medailí|foto: Martin Váňa

Po výhře v zápase s japonským loňským mistrem světa cítil, že je medaile opravdu hodně blízko, že stačí vyhrát jenom jeden zápas a bude, dal do něj vše. „Šel jsem do semifinálového zápasu se vším, nechal jsem tam mnohem víc, než ve mně bylo. Myslím, že v tom zápase nešlo prohrát, já tam nechal opravdu všechno,“ usmíval se Lukáš Krpálek.

Loket v zubech Lukáše namíchl. Vletěl do soupeře a nakonec to vyšlo

Těžkým finálovým soupeřem byla světová jednička Ázerbájdžánec Gasimov. „Věděl jsem, že když já budu diktovat tempo, bude to dobré. Dal jsem všechno, co ve mně bylo. Minutu před koncem mi dal loktem do pusy, myslel jsem, že mi vyrazil zuby, to mě hrozně namíchlo a vletěl jsem do něj a nakonec to vyšlo. Jak jsem ho hodil a rozhodčí ukázal, že je to ippon a že jsem vyhrál, to byl nejkrásnější pocit v mým sportovním životě. Na tohle jen tak nezapomenu. Když jsem pak zpětně viděl záběry, tak mi zase ukápla slza, že se to fakt povedlo, že to prostě vyšlo. Byl to pro mě nádherný okamžik,“ usmíval se Lukáš Krpálek.

Antonín je hezky buclaťoučkej

Ještě větší úsměv se mu rozlil po tváři ve chvíli, kdy se rozpovídal o svém měsíčním synovi Antonínovi. „Bylo pro mě hrozně těžké odletět, když jsme odlítali, tak jsem se hrozně těšil, že zase budu s nimi. Za těch jedenáct dní, co jsem byl pryč, hrozně vyrostl, změnil se, je už hezky buclaťoučkej. Teď už jsem přes týden doma a každou chvíli s ním a s manželkou si užívám,“ vypráví olympijský vítěz Lukáš Krpálek.