Na kole bez plánu: cesta do Ázerbajdžánu, která návratem neskončila. Jan Kohoutek chce dál pomáhat s paliativní péčí

„Moc věcí jsem si nezjišťoval, prostě jsem koupil nějaké věci,“ říká s úsměvem. Na cestě ho doprovázelo i jeho kolo, které dostalo přezdívku. „Dneska už bych jel na jiném kole, ale na Lilka teď nedám dopustit. Lilek je název mého kola,“ vysvětluje.

Původní plán byl jednoduchý – dojet až do Baku. Ovšem poté, co projel několik evropských zemí, přišel zlom. „V Bulharsku přišlo to rozhodnutí, že do toho Azerbajdžánu nedojedu. Natekly mi záda a bylo to fakt nepříjemný. Týden jsem se skoro nemohl pohnout,“ popisuje chvíle, kdy musel přehodnotit své plány. Obavy z další cesty ho nakonec přiměly zvolit jinou trasu.

Nový plán vedl přes Istanbul, odkud odletěl do Norska a odtud pokračoval přes Dánsko a Německo zpět domů, opět na kole, na kterém strávil 93 dnů. Během cesty zažil mnoho náhodných setkání, nezapomenutelných zážitků i ochota pomoci od cizích lidí. Jako například setkání v Istanbulu, jeden z nejsilnějších momentů celé cesty. „Seděl jsem večer na benzince a nevěděl, jak se dostat do centra. Nějaký pán s dcerou, místní, se ptali odkud jsem, a kam jedu a já jestli by mi neporadili, jak se do centra dostat. A oni mě vzali dodávkou s kolem tam, kde jsem potřeboval být,“ vzpomíná Honza.

Ještě před odjezdem přemýšlel, jak dát celé cestě hlubší smysl. Ten nakonec našel během putování, kdy se zkontaktoval organizaci Domestici. „Nápad spojit to s něčím větším vznikl už doma, ale až na cestě to začalo dávat konkrétní smysl,“ říká. Díky sbírce, kterou během cesty založil, se podařilo vybrat značnou částku na podporu paliativní péče. „Mám radost, kolik lidí je ochotných pomáhat někomu, koho třeba nikdy neuvidí,“ dodává. Po návratu se rozhodl v pomoci Domestikům pokračovat i dál, svůj největší přínos vidí v osvětě o paliativní péči. Příspěvky a videa z cesty Jana Kouhoutka najdete na jeho instagramovém profilu.