Nerada sahám dětem do pusy

Na to, že naše dítě má vadu řeči, by nás měl upozornit pedagog. Ten nás pošle k pediatrovi, abychom dostali doporučení k návštěvě klinického nebo školského logopeda.

„V současné době už mohou učitelky ve školkách logopedicky preventivně s dětmi pracovat. Ještě před pěti lety to ale měly zakázáno. Je to lepší. I do poradny chodí rodiče na doporučení paní učitelky z mateřské školy,“ konstatuje Kateřina Trčková.

„Nejčastější vady jsou dyslálie, to je špatná výslovnost er el eř, daleko horší je vývojová dysfázie. To je jedna z nejtěžších vad řeči. Děti nemají gramatické tykadlo, hovoří jako cizinci. Nedokážou skládat slova gramaticky správně za sebou. To se může táhnout až do školy a dochází i k poruchám učení.“

Co pomůcky, jaké Kateřina Trčková používá? „Nejznámější přístroječek je rotavibrátor. Je buď na elektřinu nebo na baterky. To zní strašidelně. Rozkmitává jazýček, který rozkmitává jazyk dětí na přípravu písmene er. Někdy je to hodně lechtá a pak je musím uklidnit.“

Jinak si Kateřina Trčková vystačí s obyčejnou špejlí. „Nerada šahám dětem do pusy, myslím, že to není příjemné. Nepoužívám ani kovové sondičky. Vystačím si s obyčejnou špejličkou, kterou ťuknu do pusy, kam se má dát jazýček.“

Kolem čtvrtého až pátého roku dítěte by mělo dítě hovořit správně, pokud ne, vyhledejte odbornou pomoc. Když se do tří let nerozmluví, také je dobré vyhledat lékaře.

A co nějaká preventivní cvičení? „Procvičovat jazýček vůbec není od věci. Udělej koníčka, čertíka. Dosahování jazyka na nos. Lízat lízátka, nebo vylizovat talíř od jídla, klidně celá rodina i to je zábava. Děti to dělají rády.“

Zhoršování výslovnosti jde ruku v ruce se špatnou motorikou dětí. „To je jednoznačná záležitost, rozvíjí se od hrubé, jemné, pak je grafomotorika a pak je oromotorika, motorika pusy. A jestliže mi chybí něco z toho, tak se těžko dostanu k tomu, že správně mluvím,“ vysvětlila logopedka jihlavské nemocnice Kateřina Trčková.