Nejlepší policejní psovodi v České republice jsou z Vysočiny. Jaroslav Mrtka a Patrik Topinka

Policejní psovod má psa buď z policejní chovné stanice v Domažlicích, nebo má psa svého, tak jako Jaroslav a Patrik. „Já jsem si pro svého psa jel až do Belgie, po dobu dvou let jsem ho cvičil, živil a šatil, když to řeknu takhle. Kolem dvou let proběhlo přezkoušení, tím se stal policejním psem. Není můj, je majetkem státu. Každý měsíc dostávám příspěvek na jeho stravu,“ vysvětloval Patrik Topinka.

Vysočinští psovodi jsou se svými psy dvacet čtyři hodin denně

„Teď jsou naši služební psi ustájení v kotcích v Rantířově kousek za Jihlavou. Je to vojenský areál, kde odpočívají a nabírají sílu. Když je psovod v práci, pejsek je s ním, a alespoň u krajského ředitelství Vysočina pokud jde psovod domů, pejsek jde s ním. Jsou spolu dvacet čtyři hodin denně,“ vysvětluje Patrik Topinka.

Jak vypadá běžný pracovní den policejního psovoda? „Ráno si je vyvenčím a pak se věnuju tomu, kde mě tlačí bota. Buď si začneme dělat stopu, nebo si můžeme dělat obrany. Pokud mám figuranta, který mi udělá napadající osobu, kterou musím zadržet, cvičíme právě obranu. Zároveň tam procvičíme ovladatelnost,“ líčí Jaroslav Mrtka.

Taky jsem schopen po psovodsku dát kousnout

Pokud už má policejní pes základní výcvik za sebou, může jako figurant posloužit i kolega. „Ale nemůžeme pracovat jen s jedním, v hospodě mě taky nenapadá jedna osoba. Figuranty už máme vytipované. Nebo to je jiný psovod, kterému taky jsem schopen po psovodsku dát kousnout, a uděláme si obrany navzájem. Já mu odfiguruju jeho psa a on mého.“

Někdy se ovšem takový nácvik nemusí povést, Jaroslav Mrtka ukazuje čerstvé rány na levém předloktí. „Ve finále to musíme nějak nacvičit. Ta osoba, která se pohybuje proti nám, taky nemá ochranné pomůcky. I když bude člověk v tričku, pes ho musí umět zadržet. Tady to nebylo cílené. Stalo se to proto, že jsem neodhadl psychické rozpoložení zvířete,“ vysvětluje policejní psovod.

Pomohli jsme vyřešit vraždu

Je rozdíl mezi sportovní a služební kynologií a proto je také rozdíl mezi figuranty, kteří pomáhají při výcviku psů. „Služební pes kouše na ringový oblek. V našem případě je jedno, jestli pes pachatele zadrží za ruku, za nohu, za prsní sval. Tam musí být přímočarý tah za branku, pes musí mít pevnost, tvrdost, chtít toho pachatele zadržet. Figuranta skutečně nemůže dělat každý,“ vysvětluje Patrik Topinka.