Nejlépe se stříhá ovce, která je pěkná, čistá, kulatá a nakrmená. To je pak radost, říká jejich střihač
Pokud si střihač ovcí ráno neprotáhne záda a neprocvičí zápěstí, druhý den se po osmihodinové střihačské směně nejspíš vůbec nenarovná. Miroslav Kříž z Pelhřimova dokáže za osm hodin ostřihat až stohlavé stádo. Ovce je stejně těžká jako on, většinou se velmi brání. V některých partiích má dokonce větší sílu, než střihač. „Levá ruka a nohy ovci fixují, pravá ruka drží dvoukilové nůžky a vy jste v hlubokém předklonu. Ale mě to baví,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni Tamary Peckové.
S ovcí se nemůže prát dlouho dobu, potřebuje, aby střihání stáda mělo nějaký rytmus. „Když je ovce jednou chycená, tak už se musí ostříhat, i když to trvá hodně dlouho. Já mám průměr asi čtyři minuty na ovci. Mistři na Novém Zélandu to zvládnou za 50 vteřin,“ říká Miroslav Kříž a dodává, že na Novém Zélandu mají pro práci střihači úplně jiné podmínky a taky lepší ovce.
Když je ovce čistá, je práce rychlejší
„Jsou připravené na střiž, jsou čisté, jsou vykoupané, nemají znečištěnou vlnu. Střihači mají připravené střihací místo, optimální osvětlení, plocha kolem střihače. Tohle všechno zrychluje samotné střihání. Špinavá ovce se prostě střihá špatně. Na střihání by měla čistá, neměla by být v prachu, měla by mít čistou podestýlku. Čeští chovatelé tohle vědí, ale většina to stejně nedělá. Je to pro ně práce navíc,“ krčí rameny střihač a chovatel ovcí Miroslav Kříž.
Střihačem se Miroslava Kříž stal ve chvíli, kdy si pořídil vlastní stádo. „Střihači prostě nebyli. Tak jsem se to musel naučit. Přihlásil jsem se na kurz. Začínáte tím, jak bezpečně ovci držet, aby vám neublížila a ani vy jí. Asi nejhorší bylo zvyknout si na tu fyzickou námahu. Celý den jsme ohnutí až úplně k zemi, a na to si prostě musíte zvyknout.“
Kolegovi ovce při stříhání rozřízla kopýtkem obličej
Miroslav Kříž mnohokrát zažil situaci, když ho ovce zranila. „Když nechá chovatel před stříháním ovcím ostříhat kopýtka, tak vás ovce může pořezat. Mně se to stalo mockrát, že mě řízla ovce na noze, kolegovi jednou ovce dokonce rozřízla tvář.“
V kurzu se střihač naučí základní postup a způsob vedení střihu. „Ten je celosvětově dán, zaběhnutý, dobře funguje, to už se nic lepšího nevymyslí. Začínáte na břiše ovce, položíte ji na zadek, zády si ji opřu o nohy, nohy ovce směřují ode mne, pak jí otočím a pokračuju zadní nohou a záda. Ten systém je doopravdy tak vypilované, že to funguje,“ přibližuje techniku stříhání ovcí Miroslav Kříž.
Zelená pastvina, bílé ovce na ní, mlha a východ slunce. To přece krása
Tak jak ovce může ublížit střihači, stejně to může udělat i střihač. „Největší radost mi dělá střihat ovci, která je pěkná, čistá, kulatá, nakrmená. To je radost. Beran je těžší kvůli pohlavním partiím, taky mám větší sílu. Když jedu stříhat někam, kde je dvacet beranů, je to opravdu náročné. Pokud je ovce nezvladatelná, můžu ji přikleknout, přimáčknu jí hlavu k zemi, abych jí mohl bezpečně dostříhat,“ vypráví Miroslav Kříž.
Miroslava Kříže baví ovce chovat. „Všechno mě na tom baví. Když je vidíte v pěkném prostředí, je krásně zelená louka, bílé ovečky se pasou, ještě když je nad tím mlha, vychází slunce, to je prostě krása. I ta práce samotná je pěkná. Každou část roku děláte něco jiného. Na jaře údržba pastvin, pak se spravují ohrady, přijde stříhání ovcí, veterinární ošetření, sušení sena. Ta práce je pestrá, venku na pastvinách. V létě, v zimě, když mrzne. Baví mě to opravdu moc, ale bez podpory mé manželky Lenky by to nešlo. Málo jí za to děkuju a měl bych,“ usmívá se Miroslav Kříž z Pelhřimova.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
