Nejhorší smrt je z úleku, říká bezpečnostní analytik Jan Schneider

„Společnost má určitou omezenou imunitní kapacitu. Je to stejné, jako když se vám rozhází imunitní systém. Imunita bojuje naprosto zbytečný boj a pak přijde banální chřipka a člověk na to může odejít. Když se bude společnost vyčerpávat planými poplachy, vyčerpá své schopnosti. A když přijde někdo s vážným varováním, lidé mávnou rukou a řeknou: to je, jak to bývalo, zase se nic neděje, to je zase nějaký planý poplach,“ vysvětluje Jan Schneider.

Udržovat klidnou mysl, chladnou hlavu

„Je potřeba s tím šetřit a zároveň se připravovat, když něco přijde. Ale opravdu udržovat klidnou mysl, chladnou hlavu. Velice důkladně vyhodnocovat, co se děje a co nemá dít. Zbytečná, přehnaná bezpečnostní opatření, jsou vysoce kontraproduktivní,“ upozorňuje bezpečnostní analytik.

Jan Schneider vzpomínal na devadesátá léta, kdy se od nuly budovala česká zpravodajská služba. „V té době se toho tolik nedělo, až na výbuch na Staroměstském náměstí v roce 1990. Já jsem ho zaznamenal ještě jako občan. Bylo to zajímavé, bylo to týden před parlamentními volbami, bylo možné situaci ovlivnit, asi to byl i záměr. Dodnes to nikdo nevyšetřil, nejspíš to byl někdo, kdo byl frustrovaný ze změny režimu,“ uvažuje Jan Schneider.

Zpravodajci potřebují informace, aby je prohnali svými databázemi

Když nastoupil, držel se hesla: Nejhorší smrt je z úleku. „Když se tohle stane, zpravodajská hra je ze hry. Ta zjišťuje ex post, co se dá. Nehraje výraznou roli, tu hrají nejprve záchranáři, hasiči, zdravotníci a pak samozřejmě policie, která se snaží zajistit místo činu, zajistit co nejvíce stop, aby se z toho dalo vycházet při vyšetřování,“ vysvětluje Jan Schneider.

Zpravodajci se podle něj snaží od policie získat co nejvíce údajů. „O identifikaci, o způsobu provedení a tak dále. Často se účastní nepřímo vyšetřování, nemají žádné výkonné pravomoci. Mohou tam být, ale nemohou do ničeho zasahovat. Oni ani nepotřebuji, oni potřebují co nejrychleji získávat informace, aby to prohnali svými databázemi, případně se spojili s partnerskými zahraničními službami, aby poskytli informační podporu vyšetřování,“ přibližuje fungování zpravodajských služeb bezpečnostní analytik Jan Schneider.

Politici mají snahu se ukázat

Na základě všech zpracovaných informací zpravodajci navrhují bezpečnostní opatření. „To je jejich hlavní předmět činnosti. Zjistit, co se stalo, kdo v tom byl, aby ta bezpečnostní opatření nebyla přehnaná. Samozřejmě politici mají snahu se ukázat, když vám politik vyrazí v takovéto situaci, tak to znamená, že ještě zaměstnává ochranku navíc. Politici to přehánějí a posílají vojáky a policisty do terénu, ti lidé za dvě hodiny stejně nic nevidí,“ krčí rameny Jan Schneider.