helena|Šeptám psovi, že mne již štve, žádný sraz ze školy, a bývalé lásky asi zreziví jako druh koroze, která postupně odpadává, a bývalé lásky úplně zničí. JÁ jsem schopna lásku nerezavějící s úspěchem použít manuálně i intelektuálně. Protože mám doma sobeckého nezodpovědného lenocha, není kutil ale žvanil, neřeším TO, smířena, a vše zařizuji sama, tam kde láska nerezaví. Nerezavějící láska zubař, instalatér, nerezavějící lásky mají i zručné syny atd. Nyní se kolem točí muži jako svatí na ORLOJI, nemají kašlíček, rýmečku, ale i práci. Snad již nastane úsvit spravedlnosti.
Alena|Dobrý večer. Já si myslím, že ta první láska nemusí být taková ta úplně opravdová, ale i taková, kde toho člověka vidíme rádi a nemůžeme na něj zapomenut. Já mám spolužáka ze základky, se kterým na každém školním srazu sedíme vedle sebe, máme si pořád o čem povídat a prostě se vidíme rádi. On bydlí hodně daleko, takže se možná vidíme tak jednou za rok, někdy i to ne, teď, když nežijí jeho rodiče, jezdí jen sporadicky za sestrou. Jednou jsme měli sraz a sestra ho hledala, samozřejmě se mnou stál u našeho domu, ona přijela na kole a říká: no že já ho vůbec hledala někde jinde. Takže tak je to s náklonností, i když ze začátku jen s tou dětskou. Počkám si dneska večer na pěkné zážitky posluchačů. Hezký večer všem.
franz|rčení, že stará láska nerezaví, je dle mých zkušeností pouze fáma, lepší přirovnání mi momentálně nenapadá, možná jako co se tváří jako že je ale ve skutečnosti není, jako pozlátko, nebo potěmkinova vesnice
tím, že se s osobou , milé, rozejdete, neznamená to, že vztah může fungovat na stejné bázi jak dříve, čas nás oba změní a takové setkání např.po padesáti letech je šokem a šlověk si řejne, holt jsem učinil moc dobře, že nás cesta nesvedly např. do společného manželství
jsou představy , kontra čas, který nás mění
závěr, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky........
včera jsem časově ještě nevydržel,ač jsem se snažil, to bych musel stát v pozoru, aby jsem neusnul, snad dnes linku si poslechnu
zdravím všechny.........l
Květa|Můj bývalý muž mě opustil kvůli své lásce ze školních let, který se znovu rozhořela v jeho "kritickém" věku. Ale to už je jako minulý život.....Na odchodu do důchodu jsem potkala lásku, jakou jsem nečekala, skutečného CHLAPA. Po krásných chvílích se začalo ukazovat ně není všechno zlato co se třpytí a vztah za 3 roky skončil, tedy změnil se v kamarádství a chlapa se ujala jiná žena. Patrně si myslela, nebo jí napovídal, že příčina neshod byla ve mě :-) Když si ho zpočátku užila a posléze blíže poznala, bylo rovněž po vztahu. Dva roky byl sám a pak jsem se rozhodla, že přece jen vyzkouším, zda jsem neměla na rozchodu svůj podíl, třeba mě to mělo něčemu naučit a rozhodla jsem se v té "škole" pokračovat. Nebyla to jen úvaha, zkrátka najednou se něco ozvalo v mém srdci a já ho pozvala zpátky. Musím říct, že za tu dobu jsme se změnili oba a jestli přežijeme covid, ve kterém se teď oba plácáme (a vzájemně si pomáháme), třeba to náš vztah upevní ještě víc.
