Nahrávat cédéčko je jako vařit guláš. Když nepoužijete správné ingredience, nebude to dobré
Čtyři roky se rodila nová deska Bokomary Pro nikoho. „Když to je těžké, dělám toho víc, pracuji na věcech pro Naďu Urbánkovou, také teď s Čičou Jelínkem dáváme dohromady písničky v brněnském hantecu, je to všechno na delší dobu. Jsou to složky v počítači. Dalo by se říci, že to mám v jednotlivých šuplících, a když mě něco napadne, hned vím, komu to bude sedět,“ pustil se do vyprávění kapelník Bokomary Luboš Javůrek v Dobrém dopoledni.
O texty se jako vždy postarali dvorní textaři Luboše Javůrka Milan Jablonský a Jirka Moravský Brabec. Prý za ty roky vědí, co mu pasuje do pusy. „Oni jsou skvělí, s nimi spolupracuji třicet let. Hlavně jsou to výborní textaři, to je spíš zhudebněná poezie. Člověk řekne, o čem by měl příběh být, to je vždy důležité, chvíli trvá, než něco vznikne. Studio mám doma, to znamená, že se věc mockrát přetočí. Pak se staví nějací kamarádi muzikanti: to já bych ti tam nahrál tohle a to. To mám rád, to se začne tvořit, je tam tvůrčí atmosféra,“ vysvětluje Luboš Javůrek důvody, proč nové cédéčko vznikalo 4 roky.
Když to blbě uděláte, nedáte tam správný ingredience, tak to prostě nechutná a není to dobrý
Je to prý takové kvašení. „Vždycky je to nápad. Jedu v autě a něco mě napadne, vezmu telefon, zapnu nahrávádlo a zapískám si kousek melodie, jindy doma něco dělám, bleskne mi něco hlavou, jé: to by se mi hodilo do toho. To se těžko dá vysvětlit. To je jako si kutit v dílně. To pak jsem rád, že dílnu vyměním za koncert. Jenže čím je člověk starší, tím hůř snáší cestování. Koncerty si ale užíváme,“ vypráví Luboš Javůrek.
Podle něj jsou dva způsoby, jak nahrát novou desku. Buď má kapela věci nazkoušené a nahrají věc společně. „Každý je ve svém boxu, aby se jejich party při nahrávání netloukly, aby bylo možné věc smíchat. Je to trošku složitější, jako když vaříte guláš,“ směje se Luboš Javůrek. „Když to blbě uděláte, nedáte tam správný ingredience, tak to prostě nechutná a není to dobrý. Jsou to strašně důležité věci.“
Na nahrávce má každý nástroj svůj prostor
Luboš Javůrek se vydal jinou cestou. „Nahraje se základní kytara, když to má nějakou formu, nahrají se bicí, basa, pak se dohrávají další nástroje. To se točí do stop a ty se pak míchají dohromady. To nechám na svém kamarádovi Milošovi Makovskému, to je vynikající kytarista a hlavně má výborné uši. On to smíchá, tam je důležité, aby měl každý nástroj svůj prostor,“ vysvětluje alchymii nahrávání Luboš Javůrek.
Musí mít kvalitně zahrané a nahrané nástroje. Jak se muzikantsky říká s koulema
„Ten, kdo to smíchá, je šéfkuchař, já jsem ten, co dodává ingredience. To maso, cibuli, já jsem obyčejný dělník. On to vezme a smíchá to. Musí mít kvalitně zahrané a nahrané nástroje, jak se muzikantsky říká s koulema. Když to tam nemá, tak se může na hlavu stavět a odpichovat ušima a nic s tím nenadělá,“ krčí rameny Luboš Javůrek.
Nové cédéčko Bokomary pokřtí v Jihlavě Naďa Urbánková, Jarda Hypochondr a hokejisté Viktor Ujčík, Olda Válek a taky Jarda Benák. „Jsou to mí kamarádi, vždycky jsem jim fandil a oni zase chodili na koncerty. Křest je srdeční záležitost, cédéčko je nové miminko, které se vykulí na svět. V tomto případě jsem desku připravoval hodně dlouho, spíš jsem to dělal pro sebe, proto jsem ho nazval Pro nikoho,“ říká Luboš Javůrek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
