Na Střeleckém ostrově jsme trénovali hasičskou štafetu

Je Pražák křtěný Vltavou. „Mladým požárníkem jsem od devíti let. Měli jsme skvělého vedoucího a jaho přítelkyni, kteří měli vztah k přírodě, k technice. Na Střeleckém ostrově v centru Prahy jsme trénovali štafetu 4 x 60 metrů. Tam, kde nyní stojí Nová scéna Národního divadla jsme trénovali hasičské disciplíny, protože to bylo školní hřiště školy, kam jsme chodili. Hasičům jsem od té doby věrný. Také jsem byl instruktorem, vedoucím, až se věnuji historii a ochraně obyvatelstva,“ začíná své povídání Václav Liška.

Dalo by se říci, že byli ve středních Čechách jediné hasičské družstvo mladých požárníků, jeden rok dokonce skončili na celorepublikovém finále Soutěže Plamen třetí. „To se divili všichni od Aše až k Tatrám, jak se tehdy říkalo,“ vzpomíná profesor Václav Liška.

Již od 16. století začínala města vydávat požární řády, které obsahovaly nejen opatření proti vzniku požáru, ale i úkoly obyvatelstva, zejména pak řemeslníků, v případě vypuknutí požáru. O jednotné nařízení se postarala Marie Terezie dne 21.srpna 1751, tehdy vydala „Řád k hašení ohně pro města zemské, městečka a dědiny...“

„Tehdy musely obce zakládat hasičské zvoničky. Zvoničky na vesnicích byly primárně určeny k boji proti požárům. Naši předkové si tehdy řekli, když už nám nařídili to postavit, tak k tomu přistavíme tři stěny. To byla první místa, kde se uschovával hasičský materiál,“ popisuje profesor Václav Liška.

Prvními hasiči byli členové cechů.

Hasičské zbrojnice začaly vznikat až po té, co císař Josef II. rozhodl vydat 24.ledna 1787 pro Moravu a Slezsko dva řády, a to „Řád proti ohni pro zemská města a městys“ a „Řád k hašení ohně pro veřejnou krajinu v Moravě a Slezsku.“ Tehdy vznikaly kůlny a stavení pro uskladnění hasičského materiálu.

Josefínský řád také poprvé určil povinnosti při hašení požárů řemeslníkům sdružených v ceších. „Dá se říci, že prvními hasiči byli příslušníci cechů. Tesaři, zedníci, kováři a kameníci zpravidla strhávali střechy a bourali ohrožené dřevěné domy, kůlny, chlévy, stodoly, aby se zabránilo dalšímu šíření požáru.“

Nejnamáhavější úkol měli řezníci, kteří museli zajít k radnici pro stříkačky. „Byli to statní chlapíci, asi proto. Soukeníci a koželuzi byli pověřováni dozorčími službami, aby nedocházelo k rozkrádaní věcí, které vynesli z hořícího domu,“ popisuje začátky hasičů profesor Václav Liška.

Sbory dobrovolných hasičů začaly vznikat v 60. letech 19. století. Nejstarší dobrovolný hasičský sbor na našem území vznikl v roce 1850 v německy hovořícím městě Zákupy na Českolipsku. Placený požární sbor zřídila Praha v roce 1853.