Na starém strojku po dědovi stáčejí v Újezdu na Žďársku pevná lana. Jednoduchý princip funguje dodnes

"Už jako děti jsme pletli s dědou a s tátou, v té tradici pokračujeme doteď," říká Jiří Danihel. Na dvorku svého domu ukazuje jednoduchý dřevěný strojek s klikou. Jeho dědeček vyráběl provazy pro lidi z celé obce.

V zimě, když nebyla práce na poli, za ním chodívali s klubky provázků. "Byly to špagáty z koudele ze lnu," dodává. Původní strojek po dědovi byl už prolezlý červotočem, a tak si Jiří Danihel nechal vyrobit jeho přesnou kopii.

Strojek má dvě části, mezi které se napínají svazky provázků. "Jak chcete silný provaz, tolik tam dáte vrstev toho špagátu," vysvětluje Jiří Danihel. Na jedné straně jsou v našem případě čtyři kolíky, a na každém je šest asi dva milimetry silných přírodních provázků. Na druhé části strojku o několik metrů dál se sbíhají na jednom háčku. "Prvně se ty čtyři prameny spletou do sebe, potom se na druhé straně točí mašinkou, a ta ty čtyři stočí do jednoho provazu," popisuje a točí klikou hlavního strojku.

Jiří Danihel na svém strojku s přáteli každý rok stáčí lano pro přetahování Čechů a Moravanů. Mezi Újezdem a vedlejším Sirákovem totiž vede historická česko-moravská hranice. Lano ten nápor zatím vždy vydrželo.