Na schody Velké čínské zdi trénuji na Fajtově kopci, říká nevidomý běžec

15. únor 2016

„Sport mě vždycky bavil. Narodil jsem se a na jedno oko jsem ještě viděl. Teď od svých dvaceti let už nevidím vůbec. Přesto to ale nechci vzdát. Nebaví mě jen tak sedět,“ svěřil se na Regionu Ondřej Zmeškal. „Když mi kamarád řekl, že bychom společně mohli běhat a zúčastnit se olympiády, tak jsem to bral na lehkou váhu. Pak se mi to ale rozleželo. K běhání vlastně nepotřebuju vidět, zvládnu to s trasérem nebo s vodícím psem,“ vylíčil rozhodnutí věnovat se běhu na dlouhé tratě host Dobrého dopoledne.

Kromě běhání se snaží i jinak burcovat lidi. „Chci motivovat lidi, aby taky začaly něco dělat. Žádná překážka není tak velká, aby se s ní nedalo něco dělat,“ jde příkladem nevidomý běžec.

Běžce s trasérem pojí krátká gumička

O tom, jestli se cesta stáčí doprava nebo je plná kaluží, informuje nevidomého běžce takzvaný trasér. Dvojici propojuje asi dvacet centimetrů dlouhá gumička. „Pomocí té gumičky udržujeme stálou vzdálenost. Na překážky mě ale trasér musí upozornit slovy,“ přiblížil spolupráci s trasérem Ondřej Zmeškal.

Pokyny prověří kondici traséra

Trasér u běhu musí mluvit, a proto by měl mít lepší kondici než nevidomý běžec, kterého doprovází. „Záleží na tom, jaké chci podávat výkony. Já si klidně zajdu zaběhat s kýmkoliv. Ale je lepší, když má trasér lepší kondici než já, protože on u běhu ještě musí hodně mluvit, když mě upozorňuje na překážky v cestě a na zatáčky a povídá mi o okolí. Protože to je pro mě důležité,“ sdělil Zmeškal.

Podstatné je i dění v okolí trasy

Důležitost mluveného slova potvrzuje i trasérka Jitka Křížová. „Jednou jsem běžela s jiným nevidomým běžcem a začala houkat sanitka, na kterou jsem ho dopředu neupozornila. Ten nevidomý byl zaskočen a bylo to pro něj hodně nepříjemné. Proto je při běhu důležité mluvit i o dění okolo cesty. Nejen o překážkách pod nohama běžce,“ potvrdila Křížová.

Na známých cestách stačí vodící pes

Sehnat traséra, který by byl Ondřeji Zmeškalovi pravidelně k dispozici, není jednoduché. „Bydlím tady na Vysočině na samotě. V okolí není nikdo, kdy by rád běhal. Doma při tréninku si tedy musím vystačit se svým vodícím psem Blackem. Ten mi nedokáže říct slovy, co mě na trase čeká. Daleko víc musím vnímat jeho chování. On se třeba před nějakou překážkou zastaví, ale na jinou mě neupozorní,“ popsal Ondřej Zmeškal.

Pět tisíc schodů Velké čínské zdi

S trasérkou Jitkou Křížovou se Ondřej Zmeškal seznámil díky její účasti v maratonu na Velké čínské zdi. „Velká čínská zeď byla pro mě ohromnou výzvou. Já mám výzvy a posouvání hranic ráda. Lákaly mě hlavně tamní schody. To nejsou takové schody, jako jsme zvyklí od nás. Jsou to různě vysoké kamenné schody. Některé vám sahají až ke kolenům. Při maratonu jich člověk překoná víc než pět tisíc a běží se nahoru i dolů,“ popsala extrémní maraton Jitka Křížová. Medaili ze závodu proměnila Křížová v peníze pro nadaci Světlo pro svět, která se věnuje nevidomým. A do Číny na extrémní maraton se chystá i Ondřej Zmeškal. „Nemám sice blízko žádnou výškovou budovu, ale trénuji na kopcích v okolí, třeba na Fajtově kopci,“ řekl Zmeškal.

Při Jihlavském půlmaratonu mi fandili i účastníci

Už loni se nevidomý běžec zapojil do Jihlavského půlmaratonu. „Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli budu moct závodit. Chyběl mi trasér. Ale kamarádka na poslední chvíli zvládla sehnat někoho v Praze a odběhnout půlmaraton Jihlavou se mi podařilo. Na trati byla úžasná atmosféra, fandili mi nejen diváci, ale i běžci,“ pochvaloval si Ondřej Zmeškal. Rád by se zúčastnil i letošního ročníku. Zatím hledá traséra.

Spustit audio