Na první výstavu v Galerii Dvorek sehnali umělce na inzerát. Letos fungují už 14. sezonu
Otevřeno na zazvonění, v rozumnou dobu mají v Galerii Dvorek v Křižanově. Manželé Jaromír Bursa a Michaela Janáková se do městyse přistěhovali v roce 2002 a už o rok později měli v bývalé stodole první vernisáž. Vystavující umělce tehdy sháněli na inzerát, stejně jako rodinný dům, ve kterém výstavní prostory vybudovali.
Do Křižanova se přistěhovali na důchod z Brna. „Koupili jsme tam rodinný domek, nepovažovali jsme se ještě za natolik seniory, abychom složili ruce v klín, tak jsme se rozhodovali pro nějakou aktivitu. Protože jsme oba fandové výtvarného umění, tak jsme si ze staré stodůlky, která byla na spadnutí, udělali minigalerii,“ vypráví Jaromír Bursa, jeho paní Michaela Janáková doplňuje, že o něčem takovém uvažoval dávno před tím, než budovičku opravili.
Tady si budu rozhodovat sám, kdo tady bude vystavovat
„Já jsem se od středního věku rád bavil se dřevem, dělal jsem různé výrobky a pokusy, a když se mi něco povedlo, měl jsem vnitřní touhu, abych se s tím pochlubil, jsem ješitný jako každý chlap. Tak jsem zašel v Brně do některých galerií a oni se mi tam smáli. Já jsem se tenkrát urazil. A řekl jsem: toto je vhodná příležitost mít vlastní galerii a tady si budu rozhodovat sám, kdo tady bude vystavovat,“ usmívá Jaromír Bursa.
„Nikdy jsem u nás neměl vlastní vernisáž. Své věci jsem tam vystavil, ale vždycky tak bokem, aby si toho lidi všimli, ale aby to nebyl hlavní předmět zájmu,“ krčí rameny Jaromír Bursa, jeho paní Michaela Janáková přidává konkrétnější informaci: „Já bych řekla, že Mirek není až tak plodný autor, aby zaplnil celý prostor, byť jsme galerie malá.“
Budeme otevírat malou galerii: hledáme výtvarníky, amatéry a profesionály
První vernisáž uspořádali v srpnu 2003. „Před tím jsme si dali inzerát do místních novin, že hledáme výtvarníky, amatéry a profesionály, že budeme otevírat malou galerii. Tak se nám pár lidí přihlásilo, pak se na ně nabalovali další a takhle jsme začínali,“ směje se při vzpomínce Michaela Janáková.
U rodinného domku je rozsáhlá zahrada, o kterou se stará paní Michaela. Díla, která snesou venkovní podmínky, jsou vystavena venku. „Většinou si dokážu představit, kde na zahradě budou. Pokud to jsou díla dřevěněná, ta trpí, ale to každému řekneme, že se mu nemusí vrátit v takové podobě, v jaké nám je půjčil. Kovové, vitrážové věci, keramika, to se může dávat ven. Obrazy jsou v galerii. Máme výstavy buď tematické, nebo autorské. Už známe tak čtyřicet, padesát výtvarníků, se kterými spolupracujeme. Oni nám pak doporučují své známé, takhle teď fungujeme,“ vypráví Michaela Janáková.
My nejsme žádní znalci umění, my se řídíme tím, co se nám líbí
V Dobrém dopoledni Tamary Peckové vzpomínali také na začátky. „Ozval se nám pán, že jeho manželka nádherně maluje, přijeli jsme tam a to byli samí jeleni pasoucí se na loukách a kytičky. To jsme museli taktně říct, že hledáme něco jiného, abychom ji neurazili. My nejsme žádní znalci umění, my se řídíme tím, co se nám líbí,“ usmívá se Michaela Janáková.
Na první adventní neděli pořádají další vernisáž fotografií Jaroslava Kotena.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
