Na pletení pomlázky se hodí rovné dlouhé hladké nerozvětvené vrbové proutky. Potom se nelámou

„Máme takovou zahrádku, kterou si udržuji už třicet let. Každý rok všechny proutky ořezávám,“ říká Tomáš Rychetský a ukazuje na hromadu dlouhých hladkých oranžovočervených proutků. „Je potřeba, aby ten proutek nebyl křivý, rozvětvený, protože pak se to láme,“ dodává s tím, že proutky řeže třeba i měsíc před Velikonocemi. 

Nechává je venku, ve stínu a klidně i na dešti. Vydrží tak krásně pružné a není třeba je namáčet.

Lichý nebo sudý počet

Pomlázku je možné plést z lichého i sudého počtu proutků. Nejznámější je ale pletení z osmi. Ty si Tomáš Rychetský srovná k sobě a u tenčích konců sváže k sobě. „Je to jednodušší na manipulaci,“ vysvětluje. 

Osm proutků si v rukou rozděluje na čtyři a čtyři v každé ruce. „Vnější proutek v pravé ruce vezmeme a prostrčíme ho středem v levé ruce a stáhneme si ho spodem do pravé ruky jako vnitřní,“ popisuje. To je základní postup, který se střídá z pravé a levé strany. 

Pletení končí asi deset centimetrů před koncem proutků. V této chvíli začíná Tomáš Rychetský s výrobou držadla pomlázky. „Vezmu slabší kratší proutek. Silnější konec vsunu mezi proutky a omotávám,“ ukazuje. 

Konec omotávky je pak třeba provléknout mezi proutky, kde díky pružnosti vrby bude dobře držet. Zbývá už jen přivázat barevnou stužku.