My bychom chtěli do extraligy tu běhavou. Na mysli měli jihlavskou florbalistku Annu Dvořákovou
Devět sezon oblékala prvoligový dres pražského Chodova, odehrála 231 extraligových zápasů, ve kterých uhrála 149 bodů. Čtyřicetkrát hrála v české seniorské reprezentaci. Anna Dvořáková s florbalem začínala v Jihlavě. A po devíti letech v nejvyšší soutěži se vrací zpět na Vysočinu. Obránkyně a srdcařka pražského týmu přezdívaná AnKu byla hostem Dobrého dopoledne.
„Už jsem tam byla nejstarší, extraliga se posouvá neuvěřitelným způsobem, bylo to opravdu náročné, byly čtyři tréninky týdně. Tím, že nejsem z Prahy, do Jihlavy jsem se dostávala opravdu málo. Možná proto jsem tu extraligu opustila, i když jsem o tom uvažovala už delší dobu,“ popisuje důvody odchodu na vrcholu sportovní kariéry jihlavská odchovankyně Anna Dvořáková.
Je to ta běhavá?
Do Prahy odešla v 19 letech. „Kondiční trenér Pavel Krejčí Chodova volal sem do Jihlavy, že by mě chtěl. Ptal se, jestli jsem ta běhavá. Tehdy jsem byla na juniorském mistrovství světa, možná si mě tam všimli, nevím,“ usmívá se bývalá extraligová florbalová hráčka Anna Dvořáková.
O tom, že by hrála nejvyšší florbalovou soutěž, Anna Dvořáková vlastně ani neuvažovala. „Začala jsem hrát kvůli sestře, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Jen jsem se tam plácala a pak mě to teprve začalo bavit. Dostala jsem se z Jihlavy do juniorské reprezentace a to mě teprve otevřelo oči, že je ještě jiný florbal než jen ten v Jihlavě.“
Extraligová hráčka a česká reprezentantka florbalu musela platit klubové příspěvky
Podmínky a zázemí nejvyšší florbalové soutěže v České republice jsou opravdu hodně složité. Jako extraligová hráčka a hráčka reprezentačního výběru si musela platit členské příspěvky. „Ještě před třemi, čtyřmi lety jsem platila šest tisíc korun ročně, abych mohla hrát. I ve Švédsku se ti nejlepší hráči světa florbalem neuživí. Chodí do práce třeba na půl úvazku,“ vysvětluje Anna Dvořáková.
Právě tato situace ovlivňuje i fungování klubu. Tréninky jsou pozdě odpoledne, mnohdy končí v deset večer. Hráčka, která dojíždí, se domů dostane opravdu hodně pozdě. „Ráno to byl někdy problém, naštěstí klub absenci kvůli zaměstnání omlouvá. To pak hráčka dostane individuální plán. Ten se týká převážně kondice,“ vysvětluje Anna Dvořáková.
Hrála jsem tvrdě, ale čistě
Podle Anny Dvořáková musí mít florbalista všechno. Musí být výbušný, musí být šikovný, musí umět běhat. „Tenhle sport hodně zdrsněl. Když jsem začínala, tak byl bezkontaktní, to se opravdu hodně změnilo, dochází ke kontaktu, člověk musí hodně posilovat, aby něco vydržel, aby ho všechno nebolelo.“
Anna Dvořáková byla jako obránkyně vyhlášená opravdu tvrdou hrou. „Ale rozhodně jsem nebyla vylučovaná víc než ostatní hráčky. Hrála jsem tvrdě, ale čistě. Hru tělem pravidla dovolují. Rameno na rameno být může a ve vyšší soutěži je rameno na rameno docela drsné.“
Na obránce vyhlásili konkurz
Začínala v útoku, do obrany se dostala až v pražském extraligovém týmu. „Zkrátka bylo málo obránců, byl vyhlášen konkurz mezi hráčkami, že to budou dělat ty, co to nejméně budou kazit,“ směje se Anna Dvořáková, která v pražském extraligovém týmu zároveň působila jako kapitánka.
„Já rozhodně nebyla na žádné dlouhé řeči před zápasem. Když šlo do tuhého, to jsem si pak vzala řeč. Bylo to spíš takové: bacha AnKu mluví, to je hodně zle.“
V současné době Anna Dvořáková trénuje ve Florbalové škole Jihlava, ráda by také otevřela a provozovala tělocvičnu, zkrátka prostor, kde by se lidé mohli hýbat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
