Musíte vidět spoustu filmů, které vidět nechcete, říká předseda rady fondu kinematografie

Svým způsobem je funkce radního srovnatelná s prací úředníka. „Jen je s volnější pracovní dobou. Hodně lidí si myslí, že jenom čteme scénáře a rozhodujeme, komu z našich kamarádů rozdělíme peníze, ale tak to opravdu není. Chtěli jsme, aby se zastavily spory o to, že peníze daňových poplatníků rozdělujeme neprůhledně, a že si to přihráváme mezi sebou. Kontrola je velká. Daří se nám uvnitř filmové obce to, aby byli jednotliví tvůrci spokojeni s výsledky rozdělování jednotlivých výzev. Aby se současná tvář českého filmu a jeho pověst zlepšovala a to se myslím docela daří,“ usmívá se Přemysl Martínek.

Jsem odsouzený ke sledování české kinematografii z hodně komplexního pohledu

Měl by mít předseda rady rád filmy? „Myslím si, že by měl. Zážitek z kina má asi člověk trošku jiný než obyčejný divák, který jde do kina dvakrát za rok na film, který si vybere. Musíte vidět spoustu filmů, které vidět nechcete. Já jsem pracoval jako filmový distributor, vybíral jsem české a zahraniční filmy, na kterých jsme pak pracovali, které jsme dávali do kina, dávali jsme o nich vědět divákům. Teď jsem odsouzený ke sledování české kinematografii z hodně komplexního pohledu,“ vysvětluje Přemysl Martínek.

Nadávání na české filmy vyplývá podle předsedy rady Státního fondu kinematografie z toho, že u českého filmu vidíme hodně titulů, kdežto u zahraničních jenom to nejlepší. „To, co projde sítem obchodních vztahů. Musíme si zvyknout, že ne každý film je dobrý a podle našich představ,“ uvažuje Přemysl Martínek.

Na filmy se koukám pořád

Vždycky vyhledával filmy spíše umělecké, experimentální, musel v sobě vypěstovat schopnost představit si publikum, pro které komerční filmy jsou. „Musíme se spokojit s tím, že má své spokojené diváky, i když za dvacet let po filmu neštěkne ani pes, je to jenom spotřební zábava. To jsou dvě tváře kinematografie v dnešní době, kdy existuje umělecká část a vedle toho ta spotřební. Na filmy se koukám pořád.“

Jako předseda rady Státního fondu kinematografie navštěvuje filmové festivaly, naposledy byl na festivalu v Cannes. „Já tam jezdím už dlouho, nejdříve jako festivalový dramaturg a také jako filmový distributor. Je to jako na veletrhu, jsou tam stánky, prodejci si platí projekce, na které můžete chodit, zároveň sledujete festival. Je to kombinace festivalu, kde chodíte na filmy a zároveň vedete jednání s prodejci, kteří drží celosvětové licence a handlujete o cenu,“ vypráví o zákulisí festivalu v Cannes Přemysl Martínek.

Na festivalu v Cannes se setkával s českými producenty

Letos tam byl poprvé v roli předsedy. „Byl jsem kontaktní místo pro české producenty, kteří tam houfně jezdí a kteří měli jednu z mála šancí se se mnou neformálně setkat a diskutovat o tom, co rada chystá. Scházíme se i v Jihlavě během festivalu dokumentů, to jim ukážu spoustu restauračních koutů v krajském městě,“ směje se Přemysl Martínek.