Místo v sauně se můžete ocitnout v libanonském Bejrútu, přenese vás tam saunový ceremoniál

9. listopad 2016

Josef Vejvoda se před pěti lety zamiloval do saunování. „Byli jsme s kamarády ve Vodním ráji a tehdy jsem saunu zkusil, strašně se mi to zalíbilo. Když jdete do tepla, tělo vyplavuje látky, které navozují příjemný pocit, je tam klídek, je to krásný relax. A když jsem poprvé vešel do ochlazovacího bazénku, naskočila mi husí kůže a bylo to super. To bylo na podzim, kdy začínala saunová sezona, pak jsme začali chodit každý týden,“ vzpomínal teď už saunový ceremoniář Josef Vejvoda na své saunové začátky.

Pak objevil inzerát, že na bazénu Evžena Rošického hledají někoho, kdo bude saunové obřady pořádat, začal se tedy o zážitkové saunování zajímat víc. „To, co jsem našel na internetu, se mi hrozně líbilo, šel jsem na vedení Služeb města Jihlava, které se o bazén Evžena Rošického stará, že bych to zkusil,“ vyprávěl Josef Vejvoda.

Na začátku je v obličejích vidět nejistota, když ceremoniál skončí, je vidět úleva a radost

Je prý docela vtipné, že před objevením onoho inzerátu sám jako návštěvník sauny žádný ceremoniál nezažil. „Poprvé to bylo až na to kurzu,“ směje se Josef Vejvoda. Saunové ceremoniály jsou v současné době opravdu velkým hitem. V některých saunách takový ceremoniál vypadá jako velká šou. „My se držíme spíše při zemi, naše sauna patří k těm středně velkým, možná menším. Provozujeme saunování při svíčkách, hudební doprovod je u každého obřadu,“ vysvětluje Josef Vejvoda.

Reakce na první saunový obřad bývají různé. „Někdy se mu říká také saunový rituál, tak se trochu bojí. Když se do sauny odváží jít, na začátku je v obličejích vidět nejistota, když ceremoniál skončí, je vidět úleva a radost, že se jim moc líbil. Někdy třeba i zatleskají, tak je to odměna i pro saunera,“ usmívá se Josef Vejvoda.

Je potřeba trochu umu, aby člověk při točení ručníkem nenamlátil sobě a návštěvníkům sauny

Při saunovém obřadu je nezbytná voda, různé vonné přírodní esenciální oleje a ručník. „U ceremoniálu se rozvíjí vzduch, spíš pára, která vzniká nad kamny, když se polijí. To se dělá ručníkem, a tady je potřeba trochu umu, aby člověk při točení ručníkem nenamlátil sobě a návštěvníkům sauny,“ usmívá se Josef Vejvoda.

Ceremoniál nemá jasně daná pravidla. „Měl by se dodržet scénář, který si připraví sauner. Na začátku bych měl říci, co to je, jak dlouho to trvá, jaká jsou pravidla saunování. Pak mohu přistoupit k ceremoniálu. Moje hlavní činnost spočívá v tom, že zvyšuji vlhkost v sauně, polévám kamna vodou s vonnou esencí. Pomocí ručníku páru rozvívám po celé sauně a ideálně i na lidi, kteří tam sedí. Vzduch je teplý, drží se u stropu a já tím ručníkem od stropu srazím páru na lidi. Je to teplé a je to hodně příjemné,“ popisuje Josef Vejvoda.

Josef Vejvoda, saunový ceremoniář

Saunový ceremoniál vás vezme parníkem do exotických zemí

Inspiraci pro ceremoniály hledá na internetu. Protože je muzikant hrající na pozoun, hlavním zdrojem nápadů je hudba. „Největší ohlasy měla plavba na parníku do teplých krajů, volil jsem exotické vůně a podklad byla příjemná soulová až R&B hudba. Teď jsem připravil ceremoniál Bejrút, pustil jsem skladbu od skvělého jazzového trumpetisty Ibrahima Maaloufa, ten se v hlavním městě Libanonu Bejrútu narodil a do skladby vepsal všechny pocity z města, ve kterém se narodil. Někdo pak má pocit, že nebyl v sauně, ale právě v Libanonu,“ usmívá se Josef Vejvoda.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio