Minerály, to je láska na celý život. Vzácné kusy na polích odhalí orba

17. červen 2020

Na polích Vysočiny dokáže oko milovníka minerálů najít poklady. Když se jde Martina Havelková z Kněževsi projít do přírody, pokaždé objeví pár zajímavých kousků.

Na hledání lesklých hladkých plošek krystalů mezi obyčejným kamením obaleným hlínou má oko vycvičené už od mládí.

První podnět přišel od strýce Martiny Havelkové, který bydlel v nedalekých Borech, známé mineralogické lokalitě. „Chodili jsme s ním, hledali jsme. Pak se mi stalo jednou, že našla na záhonku při okopávání a pletí třeba záhnědu, tak to byl další impulz,“ směje se mladá žena.

Bílé křemeny

„Hledám bílé křemeny, protože u nich je větší pravděpodobnost, že tam bude krystal. Krystal vytváří šestiboký hranol, který má špičku a má hladký povrch, hladkou stěnu. Člověk se musí mnohokrát ohnout s tím, že pak zjistí, že to je obyčejný kus křemene. Někdy je vidět zdálky, že už to je to ono, ale někdy je to otočené krystalem dovnitř, takže se vyplatí kámen otočit,“ ukazuje Martina Havelková se svým drapákem na pletí záhonků, jak otáčí hlouběji zaryté kameny.

V lokalitách kolem Kněževsi se nejčastěji vyskytují krystaly křemene – hnědé záhnědy a bílé křišťály, občas se dají najít i černé turmalíny, připomínající tvarem váleček a barvou černé uhlí.

Po orbě

Nejlepší čas pro hledání minerálů je na podzim po orbě, v mírné zimě bez sněhu nebo na jaře, než se pole zazelenají. 

„Člověka musí bavit dívat se pod nohy a hledat a časem se oko naučí vnímat odlesky krystalů na sluníčku nebo po dešti a už i cíleněji hledá.“ Svým nadšením nakazila Martina Havelková i své dvě dcery. „Z té mladší bude určitě znalec,“ směje se na závěr.

Spustit audio