Míč spojuje. A my jsme společným gólem spojili Romy, říkají Lukáš Pulko a Jaroslav Horváth, které osobně přijal papež František

23. listopad 2021

Fotbalový tým Světové romské federace se utkal s týmem Vatikánu. Zápas se konal za podpory Lazia Řím. Romské sportovce osobně přijal papež František, který programem „Všichni jsme bratři“ pokračuje v podpoře dialogu a bratrství. Papež požehnal romskému národu, fotbalu i sportu obecně.

Ve studiu jsme se sešli se dvěma romskými reprezentanty, fotbalistou z Mongagua Ústí nad Labem Lukášem Pulkou a fotbalistou z Mongaguá Ostrava Jaroslavem Horváthem. Oba se právě vrátili z Itálie, z Vatikánu.

Lukáš Pulko a papež František

Lukáš Pulko: “Pozvali nás ze Světové romské federace proti násilí a rasismu ve fotbale. Před měsícem určili, že Romy z České republiky můžeme reprezentovat my dva.”

Romská reprezentace se utkala s týmem z Vatikánu...

Jaroslav Horváth: “Zápas pískal Ciro Immobile, kapitán Lazia Řím. Zahráli jsme si v jejich tréninkovém centru Formello, byli tam fanoušci a my si to náramně užili. Akce byla spojena s charitou. To co my u nás s Mongaguou reprezentujeme, se v Itálii tisícinásobně zúročilo. U nich je charita povýšena do sféry, do které se ještě Česká republika nedostala. Oba doufáme, že tomu tak jednou bude, protože fotbal spojuje.”

Za jaký tým jste hráli a kolik národností ho tvořilo?

Lukáš Pulko: “Hráli jsme za Romskou fotbalovou reprezentaci, výběr byl z celého světa. Já osobně jsem odehrál víc jak 30 minut.”

A jak vypadal vatikánský tým, proti kterému jste nastoupili?

Jaroslav Horváth: “Tým tvořila garda, zaměstnanci Vatikánu a jejich rodinní příslušníci, lidé z celého světa, nejenom z Itálie.”

Měli jste možnost seznámit se s vašimi spoluhráči, tedy Romy z jiných států? Bylo těžké se domluvit, nebo jste používali romštinu?

Lukáš Pulko: “Míč spojuje. A hlavní komunikace probíhala na fotbalovém hrišti. Jinak jsme mezi sebou samozřejmě mluvili romsky, ale i anglicky, rukama, nohama … všelijak!”

Jaroslav Horváth: “A měli jsme i překladatele.”

Oba máte na sobě dresy podepsané papežem Františkem. Co pro vás setkání znamená?

Jaroslav Horváth a papež František

Jaroslav Horváth: “Na audienci u papeže se jen tak někdo nedostane. A my dva, Romové z paneláku, jeden z Ústí, druhý z Ostravy, jsme se díky fotbalu dostali. Extrémní zážitek. Od tohoto okamžiku bychom se měli odpíchnout a posunout se dál.”

Poznali jste nejen Vatikán a Řím, ale vyzkoušeli jste si, jaké to je být na fotbalovém stadionu v Itálii. Kam jste šli a na jaký zápas to bylo?

Jaroslav Horváth: “Jsme extrémně vděční, že jsme mohli jít na zápas Lazia Řím s Juventusem. Lazio prohrálo 2:0. Tam jsme se nefotili, ale máme fotky z Česka, jak se lidé na tento zápas dívají a jak tam během poločasu vysílají záznam z naší audience u papeže, během které požehnal romskému národu, fotbalu a sportu jako takovému. Na záběru jsem vidět já, jak mi papež podepisuje dres, takže 50 tisíc fanoušků na stadionu vidělo mě, Františka a dres Mongaguy. Když nás poznali fanoušci Lazia, hned se s námi začali fotit. Bylo to úžasné.”

Co pro vás na setkání bylo nejdůležitější? A co vám dala možnost zahrát si s vatikánským týmem?

Jaroslav Horváth: “Hlavním odkazem bylo, že jsme vstřelili společně gól, nejdůležitější trefa v našich životech. Důkaz, že Romové mohou být na sebe hrdí. Gólem a fotbalem jsme je spojili. Proto mějte sny a jděte si za nimi. Nebojte se, buďte trpěliví – výsledek se dostaví.”

autor: Jan Berousek

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová