Martin Jelínek: K jednoduchosti přes řadu složitostí

22. leden 2014

„Teď mě baví krajiny dřeva. V každém dřevu je krajina. Mám odřezek prkýnka nebo si vyfotím část - makrosnímek stromu a podle toho se řídím. Když můžu, tak si tu dřevěnou věc nechám. Když ne, tak jí vyfotím. Třeba půl roku věc vytvářím, maluju v hlavě. Vytvořím si tam předobraz obrazu. Pak jen přijdu k plátnu a obtisknu na plátno,“ vyprávěl v Tandemu malíř a restaurátor Martin Jelínek.

Dřevokraj. Tak se jmenuje výstava krajin dřeva, která je k vidění až do 16. března v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě. Součástí výstavy jsou kromě obrazů i nástroje, které Martin Jelínek používá k restaurování dřevěných prvků v lidové architektuře a lidového nábytku.

„To nářadí ke mně přišlo úplně náhodou. Přijel za mnou kamarád a ptal se, jestli bych nechtěl po jeho dědečkovi dílnu. Když jsem to viděl, spadla mi čelist. Tam bylo asi 85 hoblíků, vrtáky, kolářské nářadí. Postupně si nářadí opravuju, abych s ním mohl pracovat. Oživuju nářadí, se kterým pracoval jeho dědeček,“ vypráví Martin Jelínek.

Každý kus je originál

Při restaurování a konzervování starých věcí musí člověk ovládat řemeslo. To se Martin Jelínek učí stále. Podle něj musí být při restaurování člověk hodně pokorný a také dost trpělivý. „Každý kus je originál. Jako restaurátor musím dbát na to, abych zachoval technologii, jakou byla ta skříň vyrobena.“

Při své práci dokonce konzervoval starý strop volskou krví, jak to dělali naši předkové. „Musím sehnat volskou krev a podle receptu do toho dát všechny proprietky. Pokud si to přeje majitel, kterému tahle památka patří,“ svěřuje se Martin Jelínek.

Proč se stal restaurátorem? Vystudoval malbu na FAVU v Brně. Hodně ho ovlivnilo provádění na Kuksu. „Nebyla to ještě památka UNESCO, tak tam moc lidí nechodilo a já tam byl sám. Usínal jsem za zvuku včel v maliní, pozoroval déšť v lese, žil jsem na starobylém barokním hospitále. Tohle všechno jsem nasával.“

Martin Jelínek také žil na horách na Slovensku. Pracoval v tesařské a stavební dílně. „A pak mně a mojí životní lásce byla osudem přidělena pozdně barokní myslivna. Já jsem ten dům neměl rád. Byly tam staré věci. Pomalinku jsem je začal opravovat a najednou to restaurování do mého života vstoupilo,“ přemýšlí o své cestě k restaurátorské dílně Svobodná chalupa Martin Jelínek.

Vrbový plot je stále živý, rychle roste, ptáci si v něm staví hnízda

Martin Jelínek také zkouší sázet vrbové ploty. „To je Horácká specialita. Naši předkové používali to, co bylo kolem chalupy, aby to bylo zadarmo. Zapíchali vrbové proutí a to obrostlo. Jeden takový plot z tisíce prutů je na Blatinách a za půl roku vyrostl asi dva a půl metru a vytvořil neproniknutelných val,“ popisuje techniku našich předků Martin Jelínek.

S vrbou má velké plány. Martin Jelínek by chtěl vysadit kapli, která bude přesnou kopii Santiniho kostela na Zelené hoře. Ta kaple poroste, budou se v ní konat mše. Má rozkreslený plánek. Ví, kolik bude potřebovat prutů. Teď jen potřebuje pomocníky, kteří s ním plán dotáhnou do konce.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio