Marie Fišerová z Polné byla svědkyní upálení Jana Palacha. Vzpomínky se jí z mysli nikdy nevymazaly

Hrob Jana Palacha, Olšanské hřbitovy
Hrob Jana Palacha, Olšanské hřbitovy

Přesně před padesáti lety se před muzeem na pražském Václavském náměstí upálil Jan Palach. Svědkyní oné události byla i Marie Fišerová z Polné.

Své vzpomínky nám svěřila koncem srpna loňského roku. Krátce nato bohužel zemřela. 

„Jako černé divadlo jsme hráli v Alhambře, dole. Najednou někdo přilítl a řekl: nahoře u kašny se upálil nějakej kluk! My všichni vylítli, hnali se tam, a on tam skutečně, zápalná oběť. Tak jsem ho viděla,“ vzpomíná na šestnáctý leden roku 1969 Marie Fišerová. Narodila se v Polné na Jihlavsku, ale dětství a mládí prožila v Praze. V té době studovala na konzervatoři.

Marie Fišerová byla v popáleninovém centru ve stejné době jako Jan Palach

Velkou shodou náhod viděla Marie Fišerová Jana Palacha i v nemocnici. Měla na ruce bradavici, a chtěla se jí zbavit. S problémem se svěřila svému bratrovi, jednomu ze zakladatelů dětské kardiochirurgie v pražském Motole. „Říkala jsem: brácho, když jste mi vyřezávali bradavici na Motole, tak to bylo pořád infikovaný. On říká: nic jiného mi nezbývá, já tě vezmu k Radaně na spáleniny, kde je přísně septické prostředí,“ vypráví Marie Fišerová.

Onou Radanou nebyl nikdo jiný, než Radana Kőnigová, specialistka v popáleninovém centru. Právě ona se starala o zraněného Jana Palacha. Marie Fišerová zákrok absolvovala. „Jsem měla možnost vidět toho člověka, který se obětoval. Kdybych byla tisíc let živá, tak to nevymizí z paměti, jak ten člověk, jak to nesl,“ vzpomíná.

Kráčely davy lidí, bylo hrobové ticho

Marie Fišerová se potom účastnila i Palachova pohřbu. „Nedá se zapomenout, když jsme šli v tom pohřebním průvodu. Když se řekne hrobové ticho, tak to skutečně bylo hrobové ticho. Ty davy lidí, co kráčely,“ říká, a je na ní vidět, že má onu scénu stále před očima.

Návštěva hřbitova ve Všetatech skončila v polích

Jana Palach byl pochován na Olšanských hřbitovech v Praze. Ke hrobu ale stále chodili lidé. Jeho ostatky byly proto přemístěny do rodinného hrobu ve Všetatech. „My jsme jeli do Všetat, oni nás tam vychytali, nasadili do antonu, a odvezli nás někam do polí. Tam nás vypustili, ať se do Prahy dostaneme, jak chceme,“ uzavírá své vzpomínky na začátek roku 1969 Marie Fišerová.