Máme neukojitelnou touhu zkoušet to znova a znova, říká freestylový motokrosař František Máca

„Je to vrcholový sport, jedete na motorce, která má přes padesát koní, váži sto kilo, velikou akceleraci, je to hodně silný stroj, který zvládnout je těžké a i ti nejlepší jezdci ho občas nezvládnou. Za pádem je malinká chyba, je to věc osudu, kdy se to stane, může to být i nepozornost, ztráta koncentrace,“ přemýšlí František Máca.

Skáčeme sami, rampa je pořád stejná, dopad taky. Tam je možnost chyby na jednotlivci

Podle něj freestylový motokros není nebezpečnější než klasický motokros. „Může se to zdát, ale terénní se jezdí na uzavřeném okruhu, ta horší část tohoto sportu je, že tam závodíte s dalšíma 39 klukama. Ti chtějí taky vyhrát. To je riziko, jezdíte třicet minut po trati, která se mění. My na tom freestylu skáčeme sami, rampa je pořád stejná, dopad taky. Tam je možnost chyby na jednotlivci. Je tam méně proměnných.“

Nejdůležitější je dokonale ovládat motorku. „Ve freestylu nemáte klasickou lavici, která je v jednom kuse. Je rampa a mezi tím je díra a pak je dopad, na to je potřeba být disciplinovanej, mít zkušenosti a věřit si, aby se tam člověk trefil. Za dvacet metrů, když jste krátký, tak se o to zastavíte a to je strašná rána. Když máme ideální dopad, tak je tlak na nohy asi 1000 kilo,“ upozorňuje František Máca.

František Máca, freestylový motocyklista|foto: Milan Kopecký

Řekli mi, jakou zhruba rychlosti má jet a od té doby mě to začalo bavit

Je velký kamarád s freestylovým mistrem světa Liborem Podmolem. „Jednou jsme se hecli, pojeď s námi na trénink. Skočíš si s námi, nějak jsem to trefil, řekli mi, jakou zhruba rychlosti má jet a od té doby mě to začalo bavit. Mě skákání vždycky bavilo, já měl v motokrosu vždycky velké skoky. Ta myšlenka mě lákala vždycky. Nakonec rozhodla finanční náročnost motokrosu a také zdravotní stav,“ vypráví František Máca.

Když jedete poprvé, jedete sám a nikdy nevíte

Díky nebo kvůli tomu, že František s freestylem začal později, má se od koho učit. „Nevymýšlím nové triky, učím se věci od zkušenějších. Můžou mi poradit. Ale když jedete poprvé, jedete sám a nikdy nevíte. Věci, které se trénují hlavou dolů v saltech, zkoušíme do jámy s molitanem. Ta je velká deset krát dvanáct metrů a molitan zbrzdí náraz, když se z toho náhodou vypadne. Ale když se odjede po hlíně, je to mnohdy lepší náraz než do toho molitanu, i ten někdy bolí. Když hlavou dolů prohmátne ruka nebo něco a máte z toho vypadnout, je lepší spadnout do molitanu než do hlíny,“ usmívá se František Máca.

Já skáču naslepo, vidím jenom půl rampy, je to podle citu

I po pádu, kdy měl zlomenou pánev a křížovou kost se po třech měsících na motorku posadil znova. „Proto to děláme, máme neukojitelnou touhu zkoušet to znova a znova,“ smě je se František Máca.

V současné době už druhým rokem jezdí pro velký francouzský cirkus Arlette Gruss. „Freestylový motokros se stěhuje do cirkusových šapitó. Mohou si ho dovolit bohaté a velké cirkusy, které mají velký stan. Náš skok potřebuje na délku 50 metrů, dvacet na rozjezd, něco měří rampa, dvacet skáčeme a něco měří dopad. Když si to představíte, my tou manéží v podstatě proskočíme. Je to náročnější, je to uzavřený prostor, já skáču naslepo, vidím jenom půl rampy, je to podle citu. Ale je to dobrá práce,“ vypráví třebíčský rodák František Máca.