Máme čas mluvit spolu? Ptá se logopedická asistentka Vlastimila Kazdová

16. červen 2014

Jako logopedická asistentka pracuje už od roku 1969. Má radost, když děti od ní z poradny odejdou a nikdo nepozná, že jí navštěvovaly. Trápí ji lidé s nesprávnou mluvou ve veřejnoprávní televizi, nejsou jí lhostejné děti školního věku, které na ulici zaslechne hovořit s vadou řeči. Hostem v pondělním Tandemu byla Vlastimila Kazdová.

„Na děti je méně času. Já říkám: máme čas mluvit spolu? Aby si rodina udělala chvilečku, pravidelnou chvilečku popovídat si s dítětem o tom, co zažívá, co prožívá, jaké má požadavky. Jestli chodí dítě do mateřské školy a maminka se zeptá, co mělo dítě k obědu a jestli bylo venku, to je málo. Je potřeba si sednout a popovídat si o tom, jestli má dítě nějaký problém, jestli ho s někým řeší,“ vyjmenovává důvody zhoršené mluvy dnešních dětí Vlastimila Kazdová.

Mluvit s dětmi je základ

Podle ní stačí vzít časopis a listovat jím. Povídat si o obrázku. Nejenom čtení, ale povídání. Jít na procházku a vyprávět si o věcech, které dítě vidí, provokovat děti k mluvení. To je jednoduchá rada, jak zmírnit vady řeči. „Já nerada používám šišlání a vada řeči. Já říkám nesprávně vyslovovat. Dítěti chybí správná výslovnost hlásek.“

Správná výslovnost je správná práce s mluvidly. „Mluvidla, jazyk, rty, dolní čelist, čelistní úhel. To je potřeba, aby se děti naučily používat. Správně artikulovat, správně postavit mluvidla a od toho se odvíjí správná výslovnost hlásek,“ vysvětluje Vlastimila Kazdová.

Unavení rodiče děti odkládají k televizím. Už v polovině osmdesátých let byla Vlastimila Kazdová požádána, aby na toto téma promluvila k rodičům. „Dnes neodkládají rodiče děti k televizi, děti se tam odkládají samy. A my jim k tomu dáváme tablety, počítače.“

V současné době i tablety mohou dětem pomoci v mluvení. „Je potřeba najít logopedický program, kdy děti musí opakovat název obrázku. Dokonce existuje program s mikrofonem. Děti slůvko řeknou a přístroj jim to zopakuje. Zvláště předškolní děti musí být u počítačů a tabletů pod kontrolou rodičů. Musíme jim ten program vybrat.“

Do konce osmdesátých let byla v každé školce proškolená paní učitelka, která si poradila s jednoduššími chybami výslovnosti, pokud narazila na problém, se kterým si nevěděla rady, poslala dítě ke klinickému logopedovi. To poslední roky nebylo možné, teď se to podle Vlastimily Kazdové zlepšilo.

Mé dítě mluví dobře

V Jihlavě jsou dvě klinické logopedky a obě mají naplněný stav. Podle Vlastimily Kazdové toto vyřeší právě proškolené odborné logopedické asistentky.

Hodně záleží na rodičích, jestli chtějí. Sama se setkala s přístupem, kdy rodiče vadu řeči nechtějí slyšet. „Myslíte, že to je nutné? A je to tak hrozné? Dokonce jsem se setkala s názorem: to teda nemá vadu řeči.“

Cílená výchova řeči by měla začínat mezi čtvrtým a pátým rokem, pokud spolupracuje tříleťáček, není to problém. Pětačtyřicet let své praxe Vlastimila Kazdová shrnula v knize Výchova řeči předškoláka i doma?, která je k dostání na pultech knihkupectví.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio