Lidová malírna v Telči zaměstnala ženy už na začátku dvacátého století

Malírna Telč
Malírna Telč

Na začátku dvacátého století ještě nebylo obvyklé, aby žena chodila do práce, ale přece jen se nějaké ty první vlaštovky objevovaly.

Síla emancipace se projevila i v Telči na Jihlavsku, kde už v roce 1908 vznikla firma založená speciálně pro ženy.

„Profesor Fromek, který učil na reálce v Telči, přišel s ideou, že děvčata, která byla výtvarně nadaná, se tam mohla vyučit. A potom tam byla ta děvčata, pokud chtěla, zaměstnána,“ popisuje začátky Lidové malírny v Telči vedoucí telčské pobočky Muzea Vysočiny Helena Grycová Benešová.

Ženy zdobily především keramiku, ale třeba i porcelán nebo sklo. Dekor byl sestavený z motivů lidové kultury Čech, Moravy, a po konci První světové války i Slovenska. „Byl sestaven vzor typický pro tuhle malírnu,“ dodává Helena Grycová Benešová.

V době nedostatku práce malovaly ženy Hladovou zeď

Malírna sídlila zpočátku v budově školy na náměstí. Prostory ale brzy přestaly stačit. Nové se našly v ulici Na Posvátné. „Kde ta malírna fungovala až do těch devadesátých let,“ dodává vedoucí muzea. Teď patří bývalá malírna soukromému vlastníkovi. „Dodnes jsou tam dochovány pece, anebo takzvaná Hladová zeď. Tam ty ženy v době nedostatku práce, malovaly na zeď,“ říká Helena Grycová Benešová. Motivy Lidové malírny je ale vyzdobená například i stěna školy v Židlochovicích.

Keramika Lidové malírny má na spodní straně dna značku s jablíčkem a téčkem

Práce Lidové malírny šla na odbyt. Výrobky putovaly do celého světa, například i do Ameriky nebo Austrálie. Dnes je keramika sběratelským artiklem, a je možné ji identifikovat podle značky na spodní straně dna. „Je to takové to lidové jablíčko s téčkem v rámečku,“ upřesňuje vedoucí muzea.

V devadesátých letech ženy malovaly čajové sklenice historizujícím dekorem

Lidová malírna jako taková zanikla v roce 1961. I poté ale fungovala jako provozovna různých národních podniků. Nikdy už ale nedosáhla takového rozmachu, jako za První republiky. V šedesátých letech například ženy malovaly a později lepily nápisy na lékovky. „Ta výroba tam ještě v devadesátých letech minulého století fungovala, a dělaly se tam takové ty čajové sklenice krásně malované, takové historizující,“ popisuje Helena Grycová Benešová dobu před úplným zánikem.