Květa Klimešová: „Děti musí vědět, proč to nesmí dělat“

Pro inspiraci si byla v Brně, ale celý příběh, celá pohádka je její. „Chtěli jsme celou koncepci těch preventivních programů změnit, tak jsme navštívili kolegy v Brně a inspirací mi byli kolegové z městské policie v Brně. Já si myslím, že pohádka je vhodná a zábavná forma, jak dětem sdělit různý nebezpečí, který na ně může číhat.“

Ke spolupráci oslovili mateřskou školku Mozaika v Jihlavě, protože chtěli program vypracovat i pro předškolní děti. „V negativním slova smyslu mě děti překvapily tím, že se mě zeptaly, jestli mám s sebou zbraň. Měla jsem pocit, že mají děti zájem o tu zbraň, ale to se změní ve chvíli, kdy se jim představím a ukážu jim Bodlinku.“

Květa Klimešová pohádku vypracovala interaktivně, děti jsou do děje vtaženy. Musí, protože čtyřicet minut by určitě pozornost neudržely.

Součástí příběhu je i nalezení injekční stříkačky: „Když jsem jim vysvětlovala, že na to v žádném případě nesmí sahat, tak mi jeden chlapeček řekl, že by se mu nic nestalo, protože by vypil zázračný elixír. Řekla jsem mu, že na tohle by ani zázračný elixír nepomohl.“

V příběhu vystupuje kromě figurky ježka maňásek pána. Ten pomáhá Květě rozehrát situaci, kdy cizí člověk láká dítě do automobilu. Chlapci většinou slyší na peníze, děvčata zase slyší na krásné huňaté štěňátko.

„V ten daný moment já toho maňáska sundám z ruky, oni nečekají moji reakci, já jim zacpu pusu, samozřejmě jemně, abych jim neublížila. Chytnu je za ruce, oni koukají. Tohle to by ti udělal ten cizí pán nebo ta cizí paní, když by si s ním šla se podívat na to štěně nebo kdyby si chtěl ty peníze. Je důležité těm dětem říct, proč to nesmí dělat,“ uzavírá Květa Klimešová.