Kovář, učitel fotografie, grafik a malíř zpodobňuje Vysočinu z ptačí perspektivy

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ateliér malíře Františka Sarny

Malebná krajina Vysočiny Františku Sarnovi učarovala natolik, že se do našeho kraje přestěhoval a celý život tady maloval.

Malíř František Sarna se narodil v Krnově, vystudoval v Turnově, ale svou první pracovní příležitost dostal v místě, kam ho osud zavál na vojnu – v Jihlavě. „Tady mě před koncem vojenské prezenční služby oslovil ředitel Oblastní galerie v Jihlavě a nabídl mi místo kunsthistorika a zástupce ředitele,“ vzpomíná na začátky na Vysočině.

Kovářem…

Usadili se tu i s manželkou Bohumilou, také malířkou a básnířkou, oba dodnes aktivně malují. František Sarna kromě toho učil také fotografii, i když vlastně začínal úplně jinak. Malíř nejprve stál u kovadliny, jak naznačuje první výstřižek v kronice, kterou si vede.

„Na obor jsem se přihlásil proto, že mě lákalo hlavně to malování. A v rámci toho oboru umělecký zámečník nebo kovář jsme na střední umělecko-průmyslové škole v Turnově prošli všemi výtvarnými technikami. Ještě v Jihlavě jsem měl malou kavárničku a nějaké věci jsem ukoval,“ přiznává, i když jeho hlavním oborem vždycky bude malířství.

Krajina z ptačí perspektivy

První obrazy Vysočiny od Františka Sarny jsou krajiny rozpoznatelné každému milovníkovi tohoto kraje. Za desetiletí jeho tvorby se ale proměnily v abstraktnější malby. „To je takový životní vývoj. Napřed věci tvoříte tak, jak je vidíte, pak je postupně zestylizováváte, až dojdete k úplné stylizaci. Celkový ten pohled na krajinu je víceméně pohledem z ptačí perspektivy. Nikdy jsem nad Vysočinou neletěl, a možná právě proto v tom jsou ty moje představy, jak asi ta Vysočina vypadá shora,“ usmívá se malíř.

Při práci ještě František Sarna učil fotografii. Jak vnímá rozdíl mezi fotkou a obrazem? „Já si myslím, že jedno musí podporovat druhé. I když se říkávalo, že vynález fotografie zlikviduje výtvarné umění, ale nestalo se. Ale fotografie zachycuje moment okamžiku, který se už nikdy nemůže opakovat. To obraz může také, ale například Poslední večeři Páně maloval Leonardo da Vinci i spousta dalších malířů až po Jana Zrzavého. Tyto malířské motivy se mohou opakovat a může je malovat každý po svém,“ soudí umělec.

Se svým aktivním životem je malíř spokojen. „Splnil jsem poslání muže. Zplodil jsem dva syny, postavil dva domy, zanechal po sobě výtvarné dílo a zasadil pár stromů,“ říká František Sarna z malebné chalupy, kam se z krajského města přestěhoval na odpočinek, a kde dále tvoří.

Spustit audio