Kouzelník nikdy neprozradí své tajemství. Navíc tajemství není tak zajímavé jako samotné kouzlo

Kouzelník nikdy neprozradí své tajemství, navíc tajemství mnohdy není tak zajímavé jako samotné kouzlo. „Kouzla se liší, buď existují taková, kdy si koupíte pomůcku a naučíte se ji používat nebo je to o tom zjistit právě ono tajemství, a to může být ve vaší práci prstů a ve vaší šikovnosti. To se snažím dělat já, všechny kouzla dělám pomocí prstů. Musím je trénovat hodiny a hodiny, týdny a měsíce,“ vysvětluje Karel Pomahač.

Triky trénuje tak, aby divák neviděl, jak je dělá

Tenhle kouzelnický přístup má podle něj výhodu, když dostane do ruky cizí balíček karet, či nějakou rekvizitu, denní potřeby od diváka, udělá kouzlo i bez svých rekvizit. „Já v podstatě trénuji věci tak, aby vy jste neviděla, že je dělám. To je takový základ každého kouzelníka. Nebo odvádím pozornost. Znám spoustu kouzelníků, kteří to uhrají na svůj šarm a vtip a humor. Já mám rád vizuální věci, věci, které vás překvapí. Právě proto musím hodně trénovat. Zvládnu desítky karetních triků. Ale celý večer je dělat nemůžu,“ usmívá se Karel Pomahač.

Podle Karla Pomahače je také velmi důležité umět reagovat na publikum, při mikromagii musí kouzelník sledovat, kdo mu stojí za zády, jaké kouzlo smí předvést, aniž by cokoli prozradil. Zapomene někdy kouzelnický postup? „To se mi stávalo hlavně na začátku, kdy jsem to kouzlo neměl zažité. Skutečně jsem zapomněl na postup. Je to opravdu o tom drilu. Největší noční můra ale je, že doma zapomenu svůj kouzelnický kufr s rekvizitami.“

Při triku se šampaňským si do ruky zapíchl nůžky

V Dobrém dopoledni Karel Pomahač vzpomínal i na své kouzelnické nehody. Zvládá i magii jevištní, při níž jeho zahajovací trik spočívá v nafouknutí balonku, ve kterém se po prasknutí objeví lahev šampaňského v případě dospělého publika nebo rychlé špunty v případě dětského diváka. „Balonek nafukuje dobrovolník a u dětského představení jsem byl tak moc nešikovný, že ta lahev spadla a rozbila se. Museli jsme na deset minut kouzlení přerušit, přišla uklízečka, uklidila a pokračoval jsem dál.“

Při stejném triku se šampaňským si nůžky, kterými balonek propichuje, zabodl nešikovně do ruky. „Tekla mi krev, a měl jsem před sebou ještě půl hodiny kouzlení. Naštěstí jsem ve svém kouzelnickém kufru našel krajkové kalhotky, já s nimi dělám takový vtip, omotal jsem si je kolem ruky a kouzlil jsem dál,“ směje se Karel Pomahač.

Stál jsem vedle Davida Copperfielda, koukal na něj, ale jak nechal zmizet ty lidi, fakt netuším

Jeho kouzelnický sen je levitace. „Když jsem sledoval Davida Copperfielda, to jsem úplně hltal. To by se mi líbilo, ale není mým cílem dělat velké drahé triky, tenhle by se mi sice líbil, ale většina těch mých je o mém čase a tréninku.“

Když se svými kouzelnickými kamarády účastnil kouzelnické konference v Las Vegas, s Davidem Copperfieldem setkal. „Když jste v Las Vegas, je povinnost vyrazit na jeho šou. Náhodou mě vybral jako asistenta, házel do publika balonky a já jeden chytil. Byl to trik, při kterém nechá zmizet lavičku i s lidmi, kteří na ní sedí. Já byl ten, který kontroluje, že ti lidé nikam neodchází. Hodil přes ně plachtu, oddělal jí a tam nebylo nic. Jak to udělal, netuším, prostě nevím a to jsem stál vedle něj,“ dušuje se Karel Pomahač.

Karel Pomahač triky kupuje nebo je hledá na internetu nebo v knihách, potom je upravuje pro své ruce, pro svá představení. „Bohužel nejsem v tomto ohledu kreativní. Že bych si řekl, že chci dostat dvacetikorunu do flašky a vymyslel to, to bohužel neumím,“ přiznává Karel Pomahač.