Knihu o brtnickém kostele našli v rukopise a v rukomalbě. Byl to malý zázrak, říká farář Petr Balát

Alois Toufar byl malíř a pedagog. Narodil se v roce 1919, vystudoval pedagogické školy. „Učil děti výtvarné výchově. On se z malé Brtnice vyšvihl na celorepublikovou a dokonce mezinárodní úroveň. Šlo o jeho metodu výuky. Učil velmi zvláštně, on dětem vyprávěl pohádky a pověsti, chtěl v nich vyvolat zážitek a emoce a pak teprve: malujte. K dětem se sklonil, mluvil s nimi a vycházel od dětí,“ vyprávěl Petr Balát.

V Brtnici na Aloise Toufara vzpomínají a mají ho rádi

Dcera pana Toufara stále v Brtnici bydlí a učí stále jeho metodou. „Je troufalé, že já naplavenina o brtnickém rodákovi mluvím. Zemřel v roce 1978, takže mnoho lidí učil. Řada z nich říká, on mě učil, vedl mě a já vyhrával výtvarné soutěže. Je to u lidí, kteří s výtvarnem a uměním nemají příliš společného, takže to člověka překvapí. Občas až žasnu, ano vzpomínají na něho a mají ho rádi,“ říká farář Petr Balát.

Petr Balát, faráž v Brtnici|foto: Milan Kopecký

Alois Toufar pocházel z velmi chudé rodiny. Maminka byla v domácnosti, tatínek byl truhlář. „Studoval pedagogické školy, do jeho života zasáhla druhá světová válka. Prošel dvěma koncentračními tábory. Ale detaily nejsou moc známé, jistě víme, že byl v Buchenwaldu a v Osvětimi, vrátil se do Brtnice a v roce 1946 namaloval tuhle knížku. Takže v té knížce se odráží jeho zkušenosti z koncentráku.“

Knihu jsme našli v rukopise a v rukomalbě. Byl to malý zázrak

Kniha v roce 1946 nevyšla. „Originál jsme našli v rukopise, v rukomalbě v pozůstalosti Aloise Toufara před nedávnem u jeho dcery. O té knize se v Brtnici zhruba vědělo, objevili jsme nějaké černobílé kopie. Jakmile jsem ji viděl v té krásné barvě, věděl jsem, že ji musíme vydat.“

Brtnický farář Petr Balát při vyprávění příběhu, jak byl originál knihy objeven, s nadsázkou použil slovo zázrak. „Potřebujeme ale také ochotné lidi, kteří tomu zázraku pomůžou. Jedna paní pořádala besedu o Aloisi Toufarovi, a i když o něm mnoho věděla, zašla ještě za jeho dcerou a právě tehdy rukopis objevila, přišla za mnou a celí rozechvělí jsme jím listovali. Ten zázrak nastal tím, že někdo se o něj zajímal a šel zpátky za dcerou, kde už se ty věci procházely a probíraly.“

Díky knize vím, jak krásný kostel svatého Jakuba je. Otevřela mi oči

„Kniha končí: a pak přejdeme k dalším památkám, ale už se k tomu nedostal. Kniha mi otevřela oči, jak je kostel krásný, jak dokáže zaujmout lidi levicové i křesťanské. Člověk časem trpí provozní slepotou a už nevidí, jaké krásné věci má. Musí se starat, aby se uklidilo a támhleto přeneslo, a tak podobně a nevidí tu krásu. Takže pro tu krásu kostela mi kniha otevřela oči,“ usmívá se brtnický farář Petr Balát.