Keňané mají fůru času. Všechno ostatní nemají, ale času mají spoustu, vypráví Veronika Bukáčková
Díky výzvě na facebooku ubytovali manželé Veronika a Marek Bukáčkovi na tři měsíce Keňana. A udělali to hned dvakrát. „Ten první byl v Evropě úplně poprvé, museli jsme mu všechno vysvětlit, jak se zapíná světlo, jak funguje teplá, studená voda. Všude jsme ho doprovázeli, bál se dopravy. Byl opravdu vykulený. Starali jsme se o něj hlavně o víkendu, brávali jsme ho na Vysočinu. Tady se mu strašně líbilo. Byl nadšený ze zelené barvy,“ vyprávěla Veronika Bukáčková v Dobrém dopoledni.
Druhý keňský nájemník je do Afriky na oplátku pozval, byl to jeden z vedoucích pracovníků dobrovolnické organizace, která zprostředkovává pobyty keňských dětí v Evropě. „Ten nás pozval, že si měsíc vezme volno, půjčí nám dům a bude se nám celou dobu věnovat. Musím říci, že i když jsme měli letenky, očkování, nevěřila jsem tomu, dokud jsme nestáli na letišti v Nairobi,“ vzpomíná Veronika Bukáčková.
Keňané jsou o hlavu menší a máte pocit, že je přeperete, ale to je zdání, které klame
„Říkal si Bobo, měl všude spoustu známých, ono to v Africe jinak nejde. Měli jsme štěstí, měsíc před námi tam byl na návštěvě Barack Obama, tak bylo všude uklizeno. Keňané jsou milí, obětaví, rádi pomáhají. Jsou o hlavu menší a máte pocit, že je přeperete, ale to je zdání, které klame. Můj manžel byl na fotbalovém zápase, tam jsem naštěstí nebyla, to prý byla řežba. Mají zápasy hrozně vyhrocené, dohraje se jeden z pěti, protože se poperou. Manželův se nedohrál, ale bil se prý statečně,“ směje se Veronika Bukáčková.
Jejich hostitel vlastní v Nairobi dva domy. „Má zaměstnání, manželka má zaměstnání, což je opravdu vzácnost, pracuje tam tak třetina obyvatel. Je poměrně vůdčí typ, to nebývá obvyklé. Tito lidé získají velmi rychle vliv, je velmi podnikavý. Druhý byt pronajímá. Staral se o nás hrozně hezky, ale někdy to lezlo na nervy. Když řekl, že se pro nás dopoledne staví, tak jsme čekali, čekali, čekali a on prostě nešel. Čas pro ně nemá žádnou hodnotu. Oni času mají fůru, všechno ostatní nemají, ale času mají spoustu,“ vypráví Veronika Bukáčková.
Byli jsme první běloši, které viděla. Na naši počest zabili jedinou slepici
Když byli v Nairobi, navštívili i svého prvního nájemníka. Ten s rodinou žije ve slumu. „Oni dávají všechny peníze na studium svých dětí. Pozval nás domů. Byla tam jeho babička, které bylo 90 let, to je skoro nemožné, tam se dožívají padesáti, šedesáti let. Přijela za námi z vesnice, my jsme byli první běloši, které viděla. Přivezla s sebou jejich jedinou slepici, kterou na naši počest zabili a uvařili nám z ní jídlo,“ popisuje jeden z nejsilnějších afrických zážitků Veronika Bukáčková.
Seděli v místnosti veliké pět metrů čtverečních, ve které žije šest lidí a společně jedli. „Babička byla na vnuka pyšná. Bělochy má spojené s britskými kolonizátory, byla šťastná, že její vnuk se s těmi pány přátelí. Byl to zážitek nepopsatelný, který si člověk jenom těžko dokáže představit.“
Já jsem na zeleň a ta v Africe prostě není
V Keni se potápěli a také zažili safari. „To je něco, co bych doporučila každému. Byli jsme svědky, jak lvi hodovali na ulovené antilopě. Vy jste v autě, které má otevřenou střechou, nesmíte vystupovat, ale někdy vám to dovolí, abyste neměli fotografie jenom v autě. Přes noc jste v přírodních hotelech, jsou to stany s koupelnami,“ popisuje Veronika Bukáčková.
Přes krásné zážitky si Veronika Afriku jako kontinent příliš neoblíbila. „Já jsem na tu zeleň, to tam není, je to kontinent poměrně plochý. Velký zážitek byl výšlap na Mount Keňu. Park okolo je opravdu nádhera, ta příroda tam je překrásná. Vše zelené, čisté, jiné rostliny,“ vrací se na skok do zelené části Keni Veronika Bukáčková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
