Když přijde múza, odřezávám jen to, co tam nemá být. Říká řezbář s motorovou pilou
Když někdo něco dělá rád, je to na výsledku práce vidět. Petr Čtveráček býval, jak sám říká, kravaťákem, ale cítil, že to není ono. Teď opravuje starou chalupu v Rančířově, a ve svém království hned vedle koňské maštale tvoří dřevěné sochy.
Petr Čtveráček pracoval mimo jiné jako realitní makléř, ale brzy zjistil, že taková práce není pro něj. Už jako malý měl blízko ke dřevu, a když někdy kolem roku 2015 vyrobil první dřevěnou lavici, tak věděl, že to bude ono. Přibývala další díla, obdarovával kamarády, ozdobil i veřejná prostranství a zahrádky v obci, kde žije. Teď je z něj hotový řezbář. "Ten život je krátkej, chci dělat, co mě baví," říká Petr Čtveráček s úsměvem.
V ateliéru Petra Čtveráčka stojí dřevěný krtek, několik dravých ptáků, ale i drak nebo čáp se žábou v zobáku. "Žába drží čápa pod krkem. Má to značit, že se nikdy nemáme vzdávat," říká řezbář. Jeho díla stojí vesměs venku v exteriérech, takže nepoužívá lipové, ale dubové dřevo. A co je zajímavé, dláto, nejobvyklejší řezbářský nástroj, skoro nepoužívá. "Jedu novodobou řezbařinou, motorové pily," říká, a ukazuje na řadu motorových pil různé velikosti.
Většinou má Petr Čtveráček své sochy dopředu přesně promyšlené. "Dělám si osy. Kde bude střed těla, kde bude hlava." Přiznává ale, že když přijde múza, je schopný začít řezat i bez přípravy. V obou případech začíná nahrubo s největší pilou, a potom postupně přechází k detailům a menšímu nářadí. "Jsem schopný udělat 90 procent řezby tou motorovou pilou," dodává.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.