Kapitáni na Vltavě polohu lodí určují pomocí koštěte

K práci na Vltavě se novoměstský rodák dostal už za univerzitních studií, nejdříve řídil malou vltavskou lodní firmu a dnes si užívá nejstarší historické parníky v Pražské paroplavební společnosti jako její ředitel. „Dopředu jsem tuhle práci neplánoval. Na lodi jsem začínal jako průvodce. Zajímám se o genealogii. Zpětně jsem zjistil, že v našem rodě byli dva námořníci.“

Za mou lásku k Vltavě možná mohou geny

Dědečkův bratr Milan Rusňák je slavný námořní kapitán, který asi sedmdesátkrát obeplul zeměkouli a druhý jmenovec Štefan Rusňák byl dunajským plavcem, byl kapitánem Dunajské plavby. „S nadhledem lze říci, že tam jsou i nějaké genetické propozice,“ usmívá se mladý ředitel Pražské paroplavební společnosti.

Práce na Vltavě na historických parnících a lodích v okolí Karlova mostu je podle Štěpána Rusňáka tak nádherná a plná emocí, že dodnes rád osobně provází hosty z celého světa a užívá si této krásy. „Já mám na starost v naší společnosti flotilu menších lodí. Na lince na Slapy vypomáhám kapitánu Karlu Mikšovskému nebo Jaroslavu Strnadovi.“

Po Vltavě vás na gondole sveze ředitel Pražské paroplavební společnosti

Ředitel Pražské paroplavební společnosti osobně řídí malé elektrolodě, které tato nejstarší akciová společnost v České republice nechala postavit v italských Benátkách pro Benátky pražské a také do okolí Karlova mostu. „Jsou ekologické a nehlučné. Nezpívám, ale když přijedete do Prahy, dám vám historický výklad o okolí Vltavy a historii Prahy,“ usmívá se Štěpán Rusňák.

Na Vltavě fungují také pravidla, tím základním je, že přednost má větší loď, která pluje po proudu. V okolí Karlova mostu mezi Staroměstským jezem a jezem na Štvanici je nejrušnější lodní doprava v celé Evropě, srovnatelná pouze s přístavy Hamburkem nebo v Rotterdamu.

Vůdcové malých plavidel mají před velkými loděmi respekt. „Kapitáni na vodě se zdraví, když se míjí a povídají si a snaží se navzájem pomáhat, i když jsou z různých plavebních společností.

Kapitáni si rádiem řeknou, pod jakým obloukem Karlova mostu poplují

„Letos bylo na Vltavě v tomto úseku 63 plavidel dvanácti společností. Když přijdete v tu pravou dobu, třeba ve dvanáct, je opravdu na co se dívat. Je tam spektrum lodí, od malých elektrolodí, přes modernější motorové lodě až po historické parníky. Provoz je řízen rádiem. Všichni kapitáni ve svých kormidelnách jsou připojeni na rádiový kanál, který se používá k dorozumívání. Pomocí jeho si sdělí, jakým obloukem Karlova mostu budou proplouvat a podobně.“

Štěpán Rusňák |foto: Milan Kopecký

Koště je radar a čepajmr je vědro

Rádiový provoz a slang je na Vltavě specifický. Když přijde na loď někdo nový, vůbec nerozumí. „Koště je označení pro radar. Čepajmr je vědro, pomocí kterého musí lodník nabrat vodu a umýt jí palubu.“

V současné době má Pražská paroplavební společnost 26 lodí, jako jediná lodní společnost v Evropě provozuje dva kolesové parníky s původními parními stroji. „Letos jsme ten počet lodí dorovnali tomu z nejúspěšnějšího období společnosti, což bylo ve dvacátých letech minulého století. V německé loděnici jsme si nechali postavit novou loď Grand Bohemia.“

Povodí Labe a Vltavy muselo poslat povodňovou vlnu

Plavba nové posily Pražské paroplavební společnosti byla opravdu dobrodružná. Od dob stavby Hořínsko-vraňanského kanálu mají lodě, které připlouvají od Hamburku do Prahy, výškový limit 5 metrů a pět centimetrů. Loď byla od začátku takto konstruována, přesto pár centimetrů chybělo. „Proto muselo povodí Labe a Vltavy spojit síly a poslat nám povodňovou vlnu, abychom se dostali tímto úsekem,“ líčí adrenalinový zážitek Štěpán Rusňák.

Pražská paroplavební společnost příští rok oslaví 150 let od svého vzniku.