Jsem potrhlá babička, říká spokojeně paní Olga. Celý život se starala o nemocné

Pomáhají lidem s osobní hygienou, nákupy, pochůzkami, a často tak vznikají i osobní přátelství. Stejně jako mezi Olgou Němcovou ze Želiva a pečovatelkou Janou.

„Já jsem maturovala v padesátým druhým roce. Byla jsem ve Vyšší škole sociální v Novém Městě na Moravě,“ říká s úsměvem Olga Němcová. Po maturitě začala pracovat v dětském domově pro mravně narušenou mládež. Už tehdy bylo jasné, že si vybrala správné povolání. „Kluci všichni byli o hlavu větší než já. Měli mě rádi,“ vzpomíná.

Brávala prý na sebe i některé jejich prohřešky. Osud pak Olgu zavál na Slovensko, odkud se po nevydařeném manželství vrátila se třemi dětmi zpět do Čech. Po čase našla práci v psychiatrické léčebně. „Já jsem vždycky od těch osmnácti let pracovala jen s nemocnými lidmi,“ říká.

Když Jana nakoupí, skočí za mnou a povídá, co je nového

Když dostala Olga Němcová byt v Želivě, plně se zapojila do života obce. Pomáhala pořádat kulturní akce, vítala občánky, loučila se se spoluobčany na pohřbech. „Potom mi bylo sedmdesát. Říkala jsem si: už nemám síly,“ vzpomíná na dobu, kdy se v Želivě přestěhovala do domu s pečovatelskou službou.

A tam se seznámila se svou pečovatelkou Janou. „Pomáhám s nákupy, s úklidem, co kdo potřebuje,“ říká pečovatelka Oblastní charity Havlíčkův Brod Jana Hanková. „Ona, když nakoupí, tak za mnou skočí, a povídá, co je kde nového,“ směje se Olga Němcová.

Jsem tady jako potrhlá babička, jako jsem byla u pacientů celý život

Pod ruce se určitě paní Olga své pečovatelce nekouká. Ví totiž, co taková práce obnáší, a je vděčná.

„Maminka vždycky říkala: s čím kdo zachází, s tím taky schází. Tak jsem tady, jako potrhlá babička, jako jsem u pacientů byla celý život,“ směje se Olga Němcová.