Jméno své dcery hledala ve spíži. I to je život člověka s Alzheimerovou chorobou

Autoři inscenace Šest miliard sluncí rok tuto chorobu studovali, setkávali se s lékaři, s příbuznými nemocných i s pacienty. „Beletrie, populárně vědecké knihy, příručky pro pečující, to byly knihy, které jsme četli. Ale chtěli jsme mít živou zkušenost s lidmi, kteří jsou postižení takovou nemocí. Proto jsme navštívili České alzheimerovské centrum, kde jsme setkávali s dvěma klientkami,“ popisuje Ondřej Novotný.

V domovech jsme působili jak zpestření

Herci a autoři představení se vypravili do domů se speciálním režimem do Opolan a do Pátku, kde strávili celý víkend s klienty, kteří byli postižení různými typy demencí. „Snažili jsme se vřadit do denního režimu, nenarušovat tu rutinu, na kterou jsou zvyklí. Zároveň jsme působili jako zpestření. Vyprávěli jsme si příběhy, luštili křížovky, stanovali jsme u nich na zahradě, krmili jsme je, vozili imobilní pacienty,“ vzpomíná Ondřej Novotný.

Moment, kdy zapomenete, že jste nemocný, je vlastně milosrdný

Alzheimerova choroba má několik fází. „Nejhorší je uvědomit si to, že zapomínám. A pak je moment, kdy se překlenete a ten vhled už není a vy zapomínáte i to, že jste nemocen. Což je milosrdné, vy už nevíte, že na vás leží stres toho zapomínání. Nejhorší je to, že si nemoc uvědomujete, jakou přítěží pro tu rodinu můžete být a že to vlastně nechcete,“ vysvětluje autorka myšlenky a zároveň režisérka představení Šest miliard sluncí Eva Rysová.

Paní Hana, jedna z pacientek, které s autory představení hovořily, jim vyprávěla historku o tom, že něco hledala. „Hledala ve skříni, pod postelí, pak v šuplících, vyházela příbory, hledala v hrníčcích a mezi nádobím, pak v lednici, vyházela mouku a pak hořčici, a když to všechno měla uprostřed bytu na kupě, pak si vzpomněla na jméno své dcery a že to bylo to, co hledala celou dobu,“ vypráví jednu z inspirací představení Ondřej Novotný.

V radiátoru říkali, že dnes bude hezké počasí

Autoři a herci představení se rozhodli vyvézt svou kůži na trh. V létě s představením Šest miliard sluncí vyrazili na největší divadelní festival v Evropě do Edinburgu. „Tohle téma není lokální záležitost, to se týká úplně všech, oni jsou zvyklí na dobře vystavěný příběh. Šest miliard sluncí tuto strukturu nenaplňuje. Možná byli angličtí diváci malinko ztracení. Ale možná si říkali, oni jsou ztraceni, možná se mám také cítit ztracení.“

My dementi takoví prostě jsme

Podle Ondry Novotného byly reakce publika trošku menší než doma. „Spousta věcí se ztratila v překladu, částečně jsme hráli česky, anglicky a slovensky s anglickými titulky. V představení zazní autentická věta dědečka jedné mé kamarádky: V radiátoru dnes říkali, že bude hezké počasí. Tuhle záměnu slov asi moc nepochopili. Dodnes nevíme, jestli si myslí, že nerozlišujeme rádio a radiátor,“ usmívají se při vzpomínce na divadelní festival v Anglii Ondřej Novotný a Eva Rysová.

A co samotní pacienti? „Paní Nina, která s námi při přípravě scénáře pracovala, nám napsala, že se hodně nasmála, to je přesný, my se takhle chováme, my dementi takoví jsme. Říkala, že se zasmála velmi,“ říká režisérka představení Eva Rysová.