Ježíšek z Třebíče letěl až do Kanady. V 60. letech tam na Expu budil velkou pozornost

Jeden příklad za všechny uvádí dlouholetý pracovník třebíčského Muzea Vysočiny Antonín Žamberský: „Povedlo se nám v roce 1989 získat betlém, který sloužil jako vzor po celé 19. století. Figurky jsou velmi krásné, ale zčernalé. Asi byly od autora špatně ošetřeny – zřejmě netušil, že se zachovají 200 let. Tenhle betlém, o kterém mluvím, sloužil jako předloha až do 1933. Pak se rodina odstěhovala do Banské Bystrice. Vždycky to dědil nejstarší člen rodu. Byla první republika, osídlovalo se Slovensko, knihkupec byl Čech, otec mu dal na památku betlém, on ho pak dal bratrovi, a tak se betlém dostal zpátky do Třebíče.“

Jak Ježíšek letěl do Kanady

Další zajímavý příběh, který se váže k jinému třebíčskému betlému, nás zavede až do Kanady 1966. Hledal se exponát, který by se dal vystavit a lákal na Expo v Montrealu. Pan Jelínek, betlémář, nabídl komisi, která měla Expo na starosti, svůj soukromý betlém, a ten se skutečně objevil v obchodě na hlavní třídě v Torontu. Antonín Žamberský vzpomíná, jak se betlém do zámoří přepravoval: „Pan Jelínek tam osobně odvezl figurky a krabice hradů, tam mu dali k dispozici truhláře s dílnou. A přímo na místě se vyráběla 6 metrů dlouhá kostra, která se tam potom zase zlikvidovala. Byl tam 2 měsíce a budil velkou pozornost.“ Tenhle betlém bude k vidění i na výstavě v Muzeu Vysočiny v Třebíči do poloviny ledna. „A kdybyste nevěděli, který to je, tak nad jeskyňkou s jesličkami odpočívají čápi,“ radí etnografka Muzea Vysočiny Třebíč Eva Tomášová.

Tři muži s naditými kufry ve vlaku? Betlémáři, kteří vyrazili na mech

Už v polovině října vyrážejí znalci na mech. Ten musí stihnout do Vánoc pěkné proschnout. „Sbírá se rokyt cypřišový, takový kobercový mech, ideálně v listnatém lese – je bez jehličí, a sbíráme ho na kamenech, aby nebyl s hlínou. Betlémáři mají svoje lokality. Mechy se nesmí sbírat do pytle, dávají se naplocho do krabic nebo do přepravek vždycky zeleným na zelené, aby se se nezašpinil od hlíny,“ popisuje staleté zkušenosti betlémářů etnografka Eva Tomášová.

Antonín Žamberský, který se třebíčským betlémům věnoval skoro padesát let, vypráví, že se sběrem mechu za minulého režimu zažívali i napínavé chvíle. „Jezdili jsme na mech vlakem do Rapotic, pak jsme to nesli v kufrech. Toho bylo tolik, že se na ten kufr sedlo, to bylo úplně napresovaný. Budili jsme pozornost, to víte, že jo. Bylo tam okolo vojsko s polním telefonem, to víte, šli tři chlapi s kufry na zádech. Byla tam letecká rozjezdová dráha, tak to tam hlídali.“