Jenom díky Makovskému a Štursovi máme Horáckou galerii v Novém Městě na Moravě

Mezi ně patřili místní umělci, také kmenoví autoři Jan Štursa a Vincenc Makovský. „Kmenový autor je umělec, jehož jméno vytváří sbírky a je spjato s galerií. Také obsah sbírek by tomu měl odpovídat,“ vysvětlil klíč k tvorbě sbírek Horácké galerie před 50 lety její ředitel Josef Chalupa.

O Horáckou galerii před padesáti lety usiloval Žďár nad Sázavou

Horácká galerie vznikla v Novém Městě proto, že se zde narodili právě dva velcí sochaři Jan Štursa a Vincenc Makovský. „Kdyby se narodili ve Žďáru nad Sázavou, kdyby byla porodnice jinde, bylo by jinak. V roce 1964 tehdejší okresní město Žďár o galerii usilovalo.“

Oba umělci v Novém Městě nějaký čas žili. „Vracívali se pravidelně do svého rodiště. Jan Štursa žil v Praze, Vincenc Makovský tvořil v Brně. Ke kmenovým autorům patří také Karel Pokorný. Díky tomu, že po jeho smrti potřeboval Vincenc Makovský vyklidit ateliér, veškerá tvorba Pokorného skončila ve sbírkách Horácké galerie v Novém Městě. Dostala ji právě od Makovského,“ vysvětluje ředitel Josef Chalupa.

Horácká galerie je největší

Za padesát let se novoměstský zámek, kde Horácká galerie sídlí, proměnil opravdu hodně. Dnes je celý zámek výstavně a expozičně využitý. To podle ředitele Josefa Chalupy mnohé návštěvníky zaskočí. „U malinkých, venkovských muzeátek bývá k výstavám určena jedna dvě místnosti. Prohlídka u nás zabere tak tři hodiny,“ upozorňuje na rozsáhlost největší galerie zřizované krajem Vysočina Josef Chalupa.

K padesátému výročí Horácká galerie připravila výstavu, která nabízí průřez sbírkovým fondem.

„Když obhlédnu, co se za ty roky podařilo vytvořit, je za námi kus práce. Nepodařilo se dokončit celou rekonstrukci zámeckého areálu. To mě mrzí a velice toho lituji, že jsem neusiloval vehementněji o rekonstrukci celého zámeckého areálu. Je dokončena pouze rekonstrukce hlavní budovy a druhé nádvoří stále čeká.“

Oblíbený koutek v galerii nemá

Josef Chalupa se tu a tam chodí uklidňovat po všech zákoutích galerie, po expozičních sálech. Ani ve své pracovně prý nemá žádné dílo, které by měl nejraději. „Já vlastně ani nemám ředitelnu. V současné době pracuji v největším výstavním sále společně s depozitářem malby. Donedávna jsem tam měl obrazy z původního zámeckého mobiliáře, které teď může veřejnost vidět v zámecké expozici,“ nechává do své improvizované ředitelny nahlédnout Josef Chalupa.

Nakonec se ředitel Horácké galerie vyznal k lásce k jednomu dílu. „Je obraz Samoty od Bohdana Laciny. Je takový melancholický, ponurý. Je to asi obraz, který vyjadřuje můj vztah k Vysočině.“

Infarktové situace byly dvě

Za roky, kdy Josef Chalupa působí jako ředitel Horácké galerie, nehořelo, nikdo nikdy nic neukradl, nic se nepoškodilo. „ Jen jednou na výstavě ve Velkém Meziříčí se nám sesypala vitrína se sklem. Stalo se to přes noc, dodnes na to nerad vzpomínám. To je noční můra.“

Josef Chalupa v Tandemu také zavzpomínal na rok 1981, kdy se při rekonstrukci sesunula klenba. V dnešní době si této opravy návštěvníci vůbec nevšimnou, i když při prohlídce prochází betonovým tunelem, na jehož klenbě jsou udělané štukové reprízy barokních kleneb.