Jeníčku, dej si pozor, přijde vařečka, slýchával Jan Josef Dobřenský jako malý kluk

Hrabě Jan Dobřenský s moderátorkou Tamarou Peckovou
Hrabě Jan Dobřenský s moderátorkou Tamarou Peckovou
„My jsme tady nejmíň deset, jedenáct generací. Nějaký Dobřenský si vzal místní Vančurovou a tak jsme se dostali do Chotěboře,“ stručně a vtipně popsal historii chotěbořské větve šlechtického rodu Dobřenských Jan Josef hrabě Dobřenský, současný majitel chotěbořského zámku. Sedmý Jan Josef v linii tohoto šlechtického rodu.

Jan Dobřenský se narodil v roce 1946 v Praze, když mu byly dva roky, musela celá rodina odejít. „Emigrovali jsme přes Německo, Francii, do Kanady. Tam, kde jsme žili, to bylo jako v Chotěboři. Tatínek vybral místo, kde budeme žít tak, aby vypadalo jako Vysočina. Chotěboř vždycky zůstala v našich srdcích. Nikdy nás ale nenapadlo, že bychom se mohli vrátit.“

České vánoce v Kanadě

Jan Josef Dobřenský je z pěti sourozenců. V Kanadě nejen děti zažívaly pravé české vánoce. Dobřenští měli v Torontu hodně českých přátel a příbuzných. „Tam slaví vánoce 25., my jsme měli stromeček a dárky už 24. prosince. Bylo veselo, všichni se sešli. Tatínek nás musel odvážet do kostela na několikrát, abychom se všichni dostali včas na mši,“ usmívá se při vzpomínce na dětství Jan Josef Dobřenský.

Tatínkovi v roce 1948 hrozilo vězení, proto Československo a Chotěboř museli Dobřenští opustit opravdu narychlo, nikdo z nich neuměl anglicky, začátky byly opravdu těžké. „Rodiče si museli najít práci. Maminka pracovala v nemocnici, tatínek pracoval jako dělník. Pro nás všechno skončilo, my jsme si mysleli, že se nikdy nevrátíme, pro nás to byla minulost, my jsme se museli připravit na budoucnost,“ vypráví o začátcích rodiny Dobřenských v Kanadě současný zámecký pán z Chotěboře.

Tisíc let našeho rodu je služba pro český národ

„Naše rodina je tisíc let k dispozici, jako hodně českých šlechtických rodu, českému národu. To nám nikdy nepřineslo nic pozitivního. Po Bílé hoře jsme ztratili, protože jsme byli protestanti. Bolševici nás vyhodili. Ale tisíc let našeho rodu je služba pro český národ. To, že jsme přišli zpět do Chotěboře, to bylo jako bychom se vrátili domů, i když jsem celý život strávil mimo republiku. V Kanadě a ve Francii,“

Kterého svého předka má Jan Josef nejradši? „Jana Václava II., protože to byl vysoký politik, byl člen zemského parlamentu. V roce 1848 se zasazoval s buditeli o to, aby se zachoval český jazyk a česká kultura. Toho mám hodně rád,“ přiznává Jan Josef Dobřenský.

Jednou jsem tu vařečku dostal

Jan Josef hrabě Dobřenský zavzpomínal také na své dětství. Říká o sobě, že byl jako malý chlapec hodně turbulentní. „Hodně jsem zlobil rodiče, vždycky mi říkali: Jeníčku, dej si pozor, přijde vařečka. Jeden den se to stalo.“

„Jako blbec jsem házel kamínky na autobusy, které projížděly přes náměstí. A jedno okno jsem rozbil. To jsem dostal tu vařečku hodně. Bylo mi osm, devět let. Já už si nepamatuju, jak velké kameny byly, ale okno jsem rozbil.“

Dominik maminka za jména přidala jako vagón

Jan Josef Nepomuk Marie Kašpar Leonard Dominik hrabě Dobřenský, tak zní celé jméno chotěbořského zámeckého pána. „Všechna jména jsou tradiční, jen toho Dominika si prosadila maminka, protože se jí tohle jméno moc líbilo, přidala ho jako vagón,“ směje se host Dobrého dopoledne.

Jan Dobřenský má čtyři děti, sedm vnoučat. „Manželka a já jsme velmi rádi, když za námi do Chotěboře přijedou, ale pak jsem jako dědeček moc rád, když odjedou,“ směje se sympatický Jan Josef Dobřenský.