Je jedno, jaké pocity má na jevišti herec, podstatné je, jaké pocity má divák, říká režisér Lang

„Zdejší soubor je velmi pracovitý, to mě překvapilo před čtyřmi lety, kdy jsem tady zkoušel Přelet nad kukaččím hnízdem, takže jsem věděl, že práce na Roku na vsi bude pěkná,“ vysekl čtyři dny před premiérou poklonu jihlavským hercům pražský režisér. „Teď jsme to dali dohromady, je tam hodně krátkých scén, je tam hodně předělů, v tom je náročnější, dávat to dohromady, je tam hodně hudby, hodně světelných změn. Já doufám, že si to diváci v sobotu užijí.“

Kateřina mě ukecávala dlouho

Soubor je podle Langa velmi odevzdaný divadlu. „Je to práce, zkoušení bylo fajn, mám celkem jasno, kam hra směřuje. Je to spletenec příběhů, které mají své začátky a ve druhé půlce velmi emotivní pointy. V tom je Krobotova dramatizace skvělá. Je zajímavá v tom, že tam máte dialogy, kdy si postavy řeknou dobrý den, ahoj, jak se máš, samozřejmě ne takto, něco v tomto duchu a ve druhém plánu se mezi nimi odehrají neuvěřitelné věci. Tohle skýtá prostor pro hraní, klade nároky na herce, aby hráli trochu jinak. V tomhle to bylo pro všechny objevování a udělali jsme na tom kus práce,“ líčí Michal Lang.

Bývalá umělecká šéfka Horáckého divadla Kateřina Dušková velmi dlouho Michala Langa přesvědčovala, aby se do Jihlavy vrátil. „Ukecávala mě dlouho. Na Palmovce byly v roce 2013 povodně, bylo kolem toho strašně, strašně práce. Minulý rok jsme po těch dvou letech otevírali, to byla velmi náročná sezona, já se mohl uvolnit až v této sezoně. Katka byla důsledná v tom, že se mě pravidelně ptala, tak jsem souhlasil nakonec,“ krčí rameny a dodává, že s Kateřinou Duškovou se znají a jsou přátelé velmi dlouho.

Jeviště je jenom prostředek. Odehrává se to v představivosti diváků

Michal Lang nechal nahlédnout do způsobu režijní práce. Nejdůležitější je pro něj vždycky divák. „Jak se inscenace staví. To znamená, co to je herectví, kde se to odehrává, jestli to, kde se to děje, je na jevišti nebo je to v hledišti. Já si myslím, že to není na jevišti, jeviště je jenom prostředek. Odehrává se to v představivosti diváků, tam je to skutečné jeviště. Musí se to dělat tak, aby divák cítil to, co my chceme. To je někdy velký problém. Herec v dnešní době k tomu není veden. Má spíše tendence si to odprožít na jevišti sám. Ono je jedno, jaké pocity má na jevišti herec, podstatné je, jaké pocity má divák. S tím se hraje a bez něho to nejde,“ uvažuje umělecký šéf Divadla pod Palmovkou.

Michal Lang vzpomínal i na červen 2013. „Bylo to hrozné zklamání. V ten den jsme uzavřeli dramaturgický plán a večer voda vyplavila divadlo. Vyplavila sklepy, ve kterých byla umístěna technologie, vzduchotechnika, kotle, světelná zařízení taky zvuková technika. Divadlo bylo vyřazeno z provozu. Bylo rozhodnuto o rekonstrukci. Vznikl projekt, do toho se měnili úředníci, to bylo strašné, opravdu strašné, už bych to nechtěl zažít,“ nerad vzpomíná Michal Lang.