Jakub Nahodil: Na výpravě trabanty nám nejvíc chyběl kýbl
V Tandemu Tamary Peckové byl hostem oficiální fotograf výpravy žlutých trabantů, které projely Jižní Ameriku. Jakub Nahodil z Třebíče. V Tandemu povyprávěl o bláznivé, dobrodružné a neuvěřitelné cestě napříč Jižní Amerikou.
Jak se Jakub do výpravy dostal? Jak se o ní dozvěděl? „To byla haluz. Díval jsem se na pořad Před půlnocí a Dan Přibáň tam vyprávěl o předchozí expedici do Afriky a jen tak prohodil, že shání fotografa na tuhle výpravu do Jižní Ameriky. Tak jsem si říkal: napíšu mu. Tak jsem mu napsal a ono to klaplo. Já jsem mu dokonce napsal ahoj Jane. Takhle se prý ozvalo asi osm kluků a na základě mých věcí na internetu si mě vybral. Klaplo to.“
Jakub Nahodil na expedici ve žlutých trabantech vyfotil 32 000 fotografií. V současné době vlastně ani sám neví, jak některé fotografie dopadly. Zatím jich viděl asi kolem dvou tisíc. Výprava vyrazila v září loňského roku, trvala čtyři měsíce.
Nejvíc nám chyběl kýbl.
Jak se na cestu připravovali? „Před rokem to začalo, na začátku března jsem mu napsal. Pak jsme jeli společně do Anglie, abychom se trochu poznali a v září už jsme vyjížděli. Takže přípravy od loňského dubna. Co vím, že nám určitě chybělo a kupovali jsme ho až na konci cesty, to byl kýbl. Kýbl je úžasná věc, dělali jsme v něm zeleninovej salát, můžete v něm vyprat prádlo. Můžete si na něj sednout. Jižní Amerika je civilizace, tam si můžete všechno nakoupit.“
Taška s výbavou měla asi 15 kilogramů
Udělal by Jakub příště něco jinak? „Já jsem si vzal úplně všechno, ještě jsem si od kamaráda půjčil objektivy, měl jsem vybavení za 300 tisíc, což je hodně nepříjemný. Dneska bych si toho vzal míň. Využíval jsem všechno, ale ten pocit, že ty auta nejsou zabezpečený, ne vždycky je máte po ruce. Já jsem si většinou všechno bral s sebou, ale i tak. Není to příjemný mít takhle drahý vybavení s sebou. Měl jsem dvě zrcadlovky, to je nutnost. Ale nebral bych si devět objektivů, ale jen šest.“
Zlobil jsem se, že jsem nezareagoval dříve.
„Guyana je banánová republika. Tam je úplně jiná mentalita. To si myslím, že jako popis stačí. Tam se mi poštěstilo, že jsme omylem zašli do nějaké temnější uličky a tam už na mě někdo číhal. Naštěstí jsem si pomohl pepřovým sprejem, kdybych ho neměl, tak nevím. Stačí, že jste bílý. Vy tam záříte, tam jsou jenom černoši, každej si vás všimne a je jedno, jestli vám na krku visej dva foťáky.
Prvně jsem byl opařenej, vůbec jsem netušil, co po mě chtěl. Ukazoval na svoji kapsu a říkal gun, jako zbraň. V duchu jsem si říkal, že mi jí chce asi prodat, pořád jsem se přesvědčoval o té lepší stránce situace. Věděl jsem, že pepřák mám v kapse a pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Potom mi ukázal velkou mačetu, to jsem si řekl, že to je blbý. Až se mi začal sápat po kapse, vytáhl jsem na poslední chvíli pepřák a zachránil jsem se.“
Jakub Nahodil na výpravě zjistil také to, že žlutá barva je nádherná. Právě takovou barvu měly trabanty, ve kterých výprava ujela 20 tisíc kilometrů napříč Jižní Amerikou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
