Jako kluk choval králíky ve staré skříni, teď má farmu, kde se se syny stará o čtyři tisíce kusů

24. listopad 2017
Králík, ilustrační foto

Chovné, jateční a laboratorní králíky chovají na králičí farmě v Ratibořicích. V roce 1993 s chovem začal pan Jiří Kočár starší, který má na starost králíky chovné, postupně se přidali synové Petr, který se stará o králíky laboratorní a syn Jiří o králíky jateční. Ve třech lidech se starají o asi čtyři a půl tisíce králíků.

Pan Jiří Kočár starší jezdil po Evropě jako tlumočník. V Itálii v jižním Tyrolsku narazil na chovy králíků a vzpomněl si na své dětství. „Choval jsem králíky ve staré skříní, kterou mi dědeček předělal na králíkárnu a šikovný soused pan Nesnídal mi udělal ohrádky. Mě to strašně bavilo, já jsem králíky choval s radostí. Vážil jsem je, krmil je. Na konci školního roku jsme jako malotřídka nejezdili na školní výlety, ale paní učitelka vždycky řekla: jdeme se ke Kočárům podívat na králíky. To byla pro mě největší odměna za celoroční práci,“ vzpomínal pan Kočár v Dobrém dopoledni.

Chovat dnes králíky ve velkochovu není nic jednoduchého

V Itálii si na šťastné chvíle z dětství vzpomněl a řekl si, že tlumočnického cestování bylo dost. Domluvil se s italským chovatelem a v čerstvě zrestituované zemědělské usedlosti po rodičích se pustil do chovu králíků. „Přivezl mi prvních sedmdesát kusů a s tím jsem začínal. Nakoupil jsem technologii a zařízení. Postupně jsme usedlost předělávali, až jsme se dostali na kapacitní maximum. Což je zhruba čtyři tisíce kusů.“

Je to každodenní dřina, od králíků se Kočárovi nikam nedostanou. „Nemáte dovolenou. Já každý den vstávám ve čtyři hodiny ráno, kolem páté začnu pracovat, nejdříve králíky projdu, podívám se, jestli něco není špatně, potom je začnu krmit a další práce na to navazují, je to složité. Chovat dnes králíky ve velkochovu není nic jednoduchého. V těch devadesátých letech nás bylo asi 128, teď je v republice jenom 16 velkochovatelů králíků,“ krčí rameny pan Jiří Kočár starší.

Pet Kočár, chovate králíků
Jiří Kočár, chovatel králíků

Genetický kód zná jenom genetické centrum, které králíka vyšlechtilo

V Ratibořicích se specializují na produkci genetiky Hyla. „Králík je vykřížen z šesti základních plemen samců a z šesti základních plemen samic. Vzájemným křížením podle genetického kódu, který zná jenom ta firma, to genetické centrum, které králíka vyšlechtilo. No a my pracujeme s chovným králíkem Hyla CD. Já s těmi králíky pracuji další dva roky, až se dostanu k základní chovné linii, kterou prodávám jako chovné králíky do farem, a z těch se pak rodí jateční králicí,“ přibližuje svou práci Jiří Kočár starší.

Laboratorní králík se má jako králík v hotelu

Jeho syn Petr má na starost králíky laboratorní, do tohoto provozu se jeho otec nejde ani podívat. „Tam jsou dost náročné požadavky, stáj musí být akreditovaná, je tam předepsaná specifická technologie, například se tam musí udržovat určitá teplota, určitá vlhkost. Dost často tam chodí kontroly. Králíci jsou opravdu pod dohledem. Králík je tam opravdu ve velké pohodě, klece jsou prostorné,“ vypráví Petr Kočár. „Ten králík se má jak na hotelu, jak já říkám. To je opravdu specifický provoz. Člověk se musí osprchovat, převléknout. Já tam byl naposledy v roce 2011. Laboratorní králíci se mají lépe než králíci chovní,“ doplňuje syna Petra otec Jiří.

A na co se používají laboratorní králíci z Ratibořic? „Určitá složka jejich krve pomáhá při výrobě testů, které se používají v alergologii,“ uvádí příklad využití ratibořických laboratorních králíků jejich chovatel Petr Kočár.

Kočárovi králíci hrají ve filmu Lidice. Dvouminutový záběr s nimi natáčeli šest hodin

Kočárovi králíci také účinkovali ve filmu Lidice. „Oslovila nás firma, která se starala ve filmu o zvířata. Natáčelo se u Ústí nad Labem, vezli jsme tam dvě stě králíků. Byl to opravdový zážitek. Záběr, který ve filmu trval dvě minuty, se natáčel šest hodin. Když se dotočilo, osvětlovači zhasli a my jsme tam ve tmě, na hřbitově chytali králíky. Copak, ti bílí, to bylo snadné, ale ti tmaví a černí, to byla práce. Ale nakonec jsme pochytali všech dvě stě kusů,“ vzpomíná pan Jiří Kočár starší.

Spustit audio
autor: Tamara Pecková