Jako každý obor činnosti i historie vyžaduje jistý talent, říká pelhřimovský historik Zdeněk Martínek
Zdeněk Martínek chtěl být historikem už jako malý kluk. V současné době pracuje jako ředitel Státního okresního archivu Pelhřimov. „Obraz každého místa, které navštívíte, je nejenom o tom, co vidíte, ale také jakou zkušenost si do něj promítáte. Člověk za dobu práce v archivu nasbírá tolik nejrůznějších informací a zkušeností, že někdy má skoro pocit, že kdyby chodil Pelhřimovem v 18. století, tak lidi zná lépe, než své současníky,“ přiznal pan Martínek v Dobrém dopoledni.
Za svoji badatelskou a publikační činnost si minulý týden převzal ocenění za Mimořádné zásluhy o rozvoj města Pelhřimova. „Na předávání jsem se moc netěšil, ale to nebylo, že bych si ocenění nevážil, ale že člověk je před takovou událostí trochu nervózní, není zvyklý vystupovat ve světlech ramp každý den. Nakonec jsem si to užil.“
Bylo potřeba terén zmapovat od základu
Pelhřimov – historie – kultura – lidé, tak se jmenuje kniha, kterou společně s pěti lidmi připravoval deset let. Mapuje historii Pelhřimova od pravěku až do roku 1989. „Každý měl na starost jiné období. Když se taková publikace připravuje, oslovíte odborníky na určité oblasti nebo určitá témata a z nich sestavíte ten kolektiv. Jsou to lidé, kteří zhruba vědí o tom, o čem se bude psát, a mají za sebou určitou badatelskou práci a mají z čeho čerpat,“ vysvětluje Zdeněk Martínek.
Pan Martínek měl na starost dějiny města od poloviny 17. století do počátku 20. století. „Tohle bylo období, které jednak mě zajímá a jednak nebylo zase tak vděčné, protože je málo probádané. Nechci tím říkat, že ti, co měli starší období, to měli jednodušší. Ale v tomto případě bylo potřeba terén zmapovat od základu.“
Zajímají mě dějiny 18. století. Netěší se velké přízni historiků, ale to je podle mě škoda
„Musíte jít ad fontes, když nemáte literaturu, musíte jít do archívních pramenů a to je ona práce, která trvá jistou dobu. Mezi tím, že se seznámíte s historickým pramenem, provedete jeho kritiku, analýzu, tak jak to profesionální historikové dělají, připravíte určitý mezivýstup, musíte témata zpracovat v nějakých menších pracích, abyste získala nadhled a mohla potom psát to, čemu se říká syntéza, jakýsi shrnující pohled na věc.“
V současné době Zdeněk Martínek uvažuje o publikaci, která zmapuje dějiny 18. století. „Mě hodně zajímají dějiny 18. století. Netěší se velké přízní historiků a to je podle mě škoda. Je to doba, kdy se v podstatě v řadě ohledů kladou základy naší současnosti. Je to doba zlomová, kdy končí řekněme starší doba a začíná doba novější, posléze až moderní.
I historik musí dát na svoji intuici
V tomto období je podle pana Martínka pramenů dost. „Spíš bych řekl, že tam je jich nadbytek. Tam je spíš problém umět si z těch pramenů vybrat ty podstatné. Z části se to naučíte, a z části to závisí na jeho intuici, protože tak jako každý obor činnosti i historie vyžaduje jistý talent,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni Tamary Peckové PhDr. Zdeněk Martínek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
