Hyperaktivním dětem pomohou léky k lepšímu soustředění

„Zajímavé je, že téměř ve ¾ případů se jedná o poruchu zděděnou po rodičích. V dnešní době je ale možné, že tyto děti jsou dnes daleko více držené doma v malých prostorách, kde jejich nepřiměřená hyperaktivita více vynikne. Více tuto poruchu mají chlapečci.“ Podle Františka Čiháka se s nimi ve škole vinou větších nároků na vzdělání hůře pracuje, je pro ně složitější se nehýbat a poslouchat. Učitel tady ale nic nezmůže: „Zvláštní přístup ve škole ničemu neprospěje, ta nemoc totiž spočívá v poruše metabolismu v mozku, to znamená, že jsou oslabené regulační mechanizmy. Ty děti ani nechápou, za co jsou kárány nebo chváleny, dokud se nepodaří upravit metabolismus mozku vhodnou léčbou,“ vysvětluje lékař.

K psychiatrovi nepotřebujete doporučení

Anomálií v chování si obvykle všimnou ve školce a ve škole, následně se kontaktuje Pedagogicko-psychologická poradna, kde se většinou tato porucha dokáže rozpoznat. V poradně pak doporučí návštěvu dětského psychiatra. Tady ale František Čihák upozorňuje na velké úskalí: „Dětských psychiatrů je velmi málo, takže čekací doby na 1. vyšetření jsou často několik měsíců, které musí rodiče nějak vydržet.“ Lékař pak svého pacienta vidí přibližně 4x do roka.

Léky dítě neuspávají

Po nasazení léků dochází u hyperaktivních dětí k velmi rychlému zlepšení. „Nejde o léky, které je zbytečně tlumí nebo uspávají, ale o léky, které upravují jejich mozkový metabolizmus tak, aby byl podobný jako u dětí zdravých. Efekt zklidnění ve škole je prakticky okamžitý během dvou dní, ale navyklé stereotypy v chování, než se upraví do normy, trvají několik měsíců. Pak jsou nadšení rodiče, učitelé a i to dítě, když má konečně nějaký úspěch, je i samo na tom psychicky lépe,“ uvádí dětský psychiatr.

František Čihák, dětský psychiatr|foto: Milan Kopecký

Užívání léků je dlouhodobé, s jejich vysazením se většinou experimentuje o prázdninách. „Občas se ale stane, že rodič přijde znovu v polovině října, že už to zase ve škole nejde,“ upozorňuje František Čihák a uvádí další fakt: „Dokonce se zjistilo, že až 60 % dospělé populace, která trpěla touto poruchou v dětství, a stále má potíže se soustředit například v práci, tento lék také velmi pomáhá.“

S těžšími poruchami může i dítě skončit v psychiatrické nemocnici

Z praxe v psychiatrické nemocnici František Čihák přibližuje: „Děti a adolescenti netrpí jen hyperaktivitou, mají úzkostné, či depresivní poruchy. Páchají i sebevraždy a po takovýchto neúspěšných pokusech je potřebná hospitalizace, aby se zabránilo dalším. Dokonce i u zmiňované hyperaktivity spojené s agresí a poruchami chování se nedaří ambulantně zvládnout. Je nutné zavést kombinace léků a takzvaný komunitní léčebně výchovný režim, kde se ty děti učí respektovat pravidla.“ Podle dětského psychiatra když jsou rodiče sami hyperaktivní, netrpěliví a impulzivní, často nedokážou respektování pravidel vyžadovat ani po dětech.

Čtěte také