Hráče jsem dřel, aby z nich něco bylo. Bral jsem to jako svojí povinnost, říká jubilant Stanislav Neveselý
Ještě něco přidat a bude to dobré, usmál se v den svých osmdesátých narozenin Stanislav Neveselý. „Radost z osmdesátky není velká, ale oslavy budou. Jsem druhý nejstarší člen tenisového klubu ČLTK Jihlava, takže s tenisty už jsem slavil. Celý život jsem miloval nohejbal, to jsem dokonce každou středu a neděli jezdil do Jihlavy hrát, i když jsem pracoval v Praze. V sobotu mě čekají oslavy tam, no a samozřejmě taky s kamarády od piva. Ta osmdesátka je náročná, “ popisoval průběh oslav jubilant v Dobrém dopoledni Tamary Peckové.
Pochází z jižních Čech, z malé vesničky Břilice u Třeboně. S Duklou Jihlava získal jedenáctkrát mistrovský titul a v roce 1985 jako asistent Luďka Bukače vyhrál titul mistrů světa v Praze. „V jižních Čechách je to samý rybník, zimy trvaly čtyři měsíce. Ve škole se moc neučilo, protože pořád byly uhelné prázdniny, tak jsme s klukama byli na ledě od rána do večera,“ vyprávěl Stanislav Neveselý.
Trenér Karel Gut spolupracoval při letní přípravě s kolegy atlety
K opravdovému hokeji se dostal až na vojenském gymnáziu v Moravské Třebové. „Tam byl kladen velký důraz na fyzickou zdatnost. Byli tam dobří učitelé na tělocvik. Měli jsme dobrého kondičního trenéra, tam už jsem se to trošku naučil. Šel jsem studovat na Fakultu tělesné výchovy a sportu, v roce 1964 jsem promoval a to už si mě do Jihlavy povolal pan trenér Pitner, abych hrál a dělal mu asistenta, jestli to vydržím,“ směje se Stanislav Neveselý.
Nastupoval taky za pražskou Spartu. „To nebyl profesionální hokej. To bylo volnější, proto jsem mohl studovat na vysoké škole. Když si trenér Karel Gut nebyl na letní přípravu jist, tak si sjednal trenéra atletického, který se postaral o kondiční trénink. Tehdy se to začalo zlepšovat,“ vypráví Stanislav Neveselý.
Abych z hráčů něco udělal, to byla moje povinnost
V Jihlavě byly podmínky jiné. Hráči byli k dispozici celý den. „Kluby sem hráče dávaly proto, aby se zlepšili. To byla moje povinnost, abych z nich něco udělal. Já když jsem tady na náměstí zapískal, dorazili všichni z celé republiky na sraz národního týmu. To dnes tak není, trenéři to mají těžké, jeden hráč je ve Vladivostoku, druhý ve Washingtonu, co se týče národního mužstva,“
A jak to bylo s ligovými hráči? „Já jsem je dřel, já je dřel. Vy blbci, když ze sebe neuděláte špičkového hráče teď v devatenácti, tak už to nikdy nedokážete. To je vaše poslední šance. Jirka Holík, Honza Klapáč, Honza Hrbatý, to byli poctivci. Ti mladší kluci, kteří měli ambice, s těmi to bylo těžší. Vzpomínám na talentovaného Petra Klímu, to byl syčák, táta mi ho z Chomutova poslal. Nevěděl jsem si s ním rady. Poslal jsem ho v minus dvaceti stupních do lesů k průzkumné rotě,“ vzpomíná Stanislav Neveselý.
Ten zkrotnul, panečku
Za tři dny se za neposlušného a zpupného Petra Klímu přišli přimluvit jeho spoluhráči. „Trenére, vždyť on ráno nemá boty, oni mu je do rána ukradnou. Nechal jsem ho povolat zpět, ten zkrotnul, panečku,“ směje se při vzpomínce na Petra Klímu, který za Edmonton zvedl nad hlavu dvakrát Stanley Cup, Stanislav Neveselý.
Stanislav Neveselý velmi poctivě sleduje také Mistrovství světa v hokeji, pokud to je jen trochu možné, vyrazí na prvoligovou Duklu a objeví se i na zápasech 2. ligy. Hokej má pořád rád.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
