Hokejové lajny dorazí do Jihlavy z Finska složené v krabici. A jsou z papíru
Poslední titul hokejové Dukly Martin Tobola z roku 1991 nezažil. Mezi údržbáře totiž nastoupil až v roce 1992. Není to bývalý hokejista, není ani velký hokejový fanoušek. „V roce 1991 jsem přišel o práci, každý den jsem chodil okolo zimáku, tak jsem se šel zeptat a oni mě vzali. Nastoupil jsem 1.1 1992,“ vzpomínal správce jihlavského zimního stadionu Martin Tobola.
Byl přijat jako strojník chladícího zařízení, ale první tři roky řídil rolbu. „Řídit rolbu není těžké, to jezdíte kolem mantinelu, to se naučíte za půl dne, ale udělat led, to těžké je. Dřív jezdily na naftu, dnes jsou plynové, elektrické nebo benzinové. Je to takový vysokozdvižný vozík. Brzda, plyn, dopředu, dozadu, pomalu, rychle,“ vysvětluje obsluhu rolby Martin Tobola.
Když v půlce zápasu upadlo rolbě kolo, rolbař raději utekl
Nastavení nože na rolbě, teplota vody, zkušenost rolbaře, to vše je podle správce Horáckého zimního stadionu důležité při údržbě ledu. „Trému už moji rolbaři určitě nemají. Když jsem na zimáku začínal, stávalo se za mého mládí, že rolbě v půlce zápasu upadlo kolo. Někdo to musel opravit, ale pamatuju, že rolbař utekl, protože se styděl. Je to naše vizitka, jak je stroj udržován,“ usmívá se Martin Tobola.
Rolba má v kolech nastřílené hřeby, ale i když má 4 a půl tuny, smyk také dostane. „Hřebíky z kola koukají asi čtyři milimetry, v každém kole jich je 72. Smyk také můžeme mít, opravdu se to stává,“ popisuje úskalí údržby ledu na zimním stadionu Martin Tobola.
Pod betonem je dvacet kilometrů plastových trubek
Základ je ovšem v samotné výrobě ledu. Ten jihlavský je tlustý 3 cm. „Na starém zimním stadionu používáme vodu z vodovodního řádu a na Zimáčku, to je ta nová hala, tam se bere voda ze studny. Obě jsou pochopitelně upravovány. Nejdřív musíte zapnout chlazení, je to trošku větší lednička. Pod betonem je dvacet kilometrů plastových trubek, kde cirkuluje nachlazené médium.“
Na Horáckém zimním stadionu, který není od okolního prostředí nijak izolován, příprava ledu zabere několik dní. Beton v létě na nula stupňů celsia chladne asi 12 hodin. Voda se začne stříkat, až když je podklad podchlazen na mínus šest, mínus sedm stupňů.
Tři dny, dvacet čtyři hodin se stříká voda
„Stojíme tam tři dny, dvacet čtyři hodin denně. Záleží na tom, jak to rychle mrzne. Nastříká se určitá vrstva ledu, pak se dávají čáry, mohou i reklamy. Potom další vrstva ledu, opravdu záleží na teplotě venku. Ale vrstva je o milimetrech. Než člověk přejde z jedné strany na druhou, může začít znovu, protože tam už je to zamrzlé. Led rozhodně není rovný, to není ani beton pod ním. Tu rovnost tomu dává až rolba,“ popisuje proces výroby ledové plochy v Jihlavě Martin Tobola.
Aby byl led bílý, je potřeba ho buď obarvit, nebo se musí nabílit betonový podklad, který je pod ním. Někde podle Martina Toboly přibarvují vodu na led bílým latexem. V Jihlavě se loňskou sezonu podařilo díky dotaci magistrátu nabílit betonový podklad, ale na Zimáčku se do ledu přidává vápno.
Hokejové lajny dorazí do Jihlavy složené v krabici. A jsou z papíru
Když Martin Tobola na Horáckém zimním stadionu začínal, lajny se na led malovaly pigmentovými barvami. „Kýbl, štětec, železné tyče a pár chlapů to malovalo pět hodin. Teď máme papírové šablony. Ty objednáváme ve Finsku, přijde krabice 40 na 40 a tam všechno je. Položíte na plochu a jen to válečkem namočeným ve vodě obtáhnete. Za hodinu, dvě to máte hotové. Materiál je podobný pijáku v sešitě, který jsme mívali jako děti. Na to pochopitelně ještě další vrstva ledu,“ uzavírá Martin Tobola, správce toho Horáckého v Jihlavě.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
