Házení PET lahví po hercích je můj vynález, říká režisér Petr Svojtka

7. květen 2015

První hlavní zkouška před divadelní premiérou už je podle režiséra Petra Svojtka zkouška v plné palbě, se světly, s kulisami. „První hlavní zpravidla bývá zkouška, která člověka nakopne. I když tam je spousta chyb, už se to začne tvářit jako představení. Má to vliv i na herce. Jsou herci, kteří fungují na kostým. Co jste z nich nemohl dva měsíce vytřískat, tak to tam najednou samo tak nějak přirozeně je,“ popsal období těsně před sobotní premiérou v Horáckém divadle hostující režisér Petr Svojtka.

Podle uměleckého šéfa a kmenového režiséra Městských divadel pražských Petra Svojtky herci na hlavní zkoušce reagují různě. Jsou herci, kterým v hereckém výkonu pomohou světla a pak jsou tací, kteří zafungují až na diváky, ale to může být podle něj dvojsečné. „Buď dobré, jedou jak závodní koně, rozehraje je to. Nebo začnou dělat nepředloženosti. Zažil jsem to jednou, že jsem se nestačil divit. Herečka, když ucítila premiérového diváka, hrála úplně něco jiného, to byl nepříjemný zážitek.“

Když herci při premiéře kazili, odnesla to většinou kolena Svojtkovy manželky

Trému při premiéře neprožívá jenom herec na jevišti, ale i režisér. „Celou svoji režijní kariéru bojuji s tím, že premiéru usedím v hledišti. Moje manželka tím začala trpět, protože když se něco nepovedlo podle mých představ, začal jsem ji nejdřív pevně chytat za ruce, pak za nohy, a pak jsem jí začal pěstí mlátit do kolena, jenže pak jsem viděl modřiny a nebylo to pěkné. Takže stojím ve dveřích a kdykoli mohu z hlediště odejít,“ usmívá se Petr Svojtka.

Petr Svojtka s divadelním souborem Horáckého divadla v Jihlavě zkouší situační komedii Michaela Cooneyho. „Celé se to točí kolem sociálních dávek. Hlavní hrdina Eric Swan náhodou zjistil, jak lze využít různých sociálních dávek k vylepšení svého rozpočtu. Hra začíná ve chvíli, kdy na něj přijde kontrola ze Správy sociálního zabezpečení a kdy mu všechny jeho habaďúry začnou přerůstat přes hlavu.“

Nejtěžší na režii v Horáckém divadle? Vzdálenost mezi Jihlavou a Prahou

Petr Svojtka v Jihlavě hostuje poprvé. „Je to příjemné občerstvení, poznávat nové lidi, nové prostředí, nové způsoby. Být konfrontován něčím jiným, je to hodně podnětné. Často hostuji v Mostě, tam vím, do čeho jdu. Tady jsem musel vidět spoustu inscenací, musel jsem poznat herce a debatovat s uměleckou šéfkou nebo dramaturgyní.“

Umělecká šéfka Horáckého divadla Jihlava Kateřina Dušková Petra Svojtku pozvala k hostování už dávno. „Bál jsem se toho, bál jsem se té vzdálenosti. Jsem kotven v Praze. Katka setrvávala v nátlaku a přesvědčování. To bylo na tom nejbolestnější, přesvědčit sebe, že to zvládnu. To je na té spolupráci nejtěžší, protože takřka denně dojíždím do Prahy.“

Házení PET lahví na jeviště je můj vynález

Petr Svojtka při režírování pobíhá po hledišti, je tím vyhlášen a znám. „Můj nejčastější pracovní úraz jsou bolavá kolena. Některé sedačky mají opěrátka různě vytrčená, když pobíhám, tak do nich vrážím. Házení PET lahví je můj vynález, ale v Jihlavě jsem ho nepoužil, protože přede mnou v Jihlavě režíroval můj milovaný choreograf a režisér Martin Pacek, který házel a já bych si připadal hloupě. Myslím, že jsem to v Jihlavě udělal jenom jednou,“ přiznává režisér Petr Svojtka.

Šestá premiéra letošní sezony Horáckého divadla Jihlava v režii Petra Svojtky proběhne 9. května v 19 hodin.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio