Fotografka Jaroslava Melicharová: Není cvak jako cvak

Začínala fotit, když začala cestovat. První cesta byla hned po střední škole „Ty začátky byly normální cvaky, který dělá každý na dovolené. To byla analogová doba, žádný digitál. Když se na fotky kouknu dnes, docela se u toho bavím. Teď by to člověk vyfotil daleko lépe a jinak. Chtělo by to objet všechny ty destinace a vyfotit to znovu,“ vzpomíná na své začátky jihlavská fotografka Jaroslava Melicharová, členka havlíčkobrodského Foto-střediska.

„Nejvíc mě baví hledání správného motivu, správné kompozice, jak věc nafotit, z jakého úhlu jak ho originálně nafotit, aby to bylo něco zvláštního, aby to nebyl běžný cvak, který nafotí každý,“ uvažuje Jaroslava Melicharová.

Jaroslava Melicharová fotí téměř všechno. Lidi, přírodu, zvířata, architekturu, pod vodou. Ale jednomu oboru dává přednost. Makrofotografii.

„Při makrofotografii fotíte věci malé, menší a ještě menší. Může to být živá nebo neživá příroda, detaily broučků na zahradě, kytiček, mušek, kapičky rosy, může to být struktura kamenů, nebo detaily předmětů denní potřeby, cokoli, co je malého,“ přibližuje jihlavská fotografka.

Díky makrofotografii se před Jaroslavou otvírá jiný svět, který jinak než přes makroobjektiv není vidět. „Musíte ten snímek komponovat s foťákem u oka. Plazím se po zemi, po čtyřech, s fotoaparátem u oka, komponuju záběry. Funím si do objektivu, zamlžuje se mi,“ směje se Jaroslava Melicharová.

Drobná žena vyráží do terénu s výbavou, která váží až 8 kilogramů. „Je to dřina. Nedávno jsem zkusila poprvé fotit vážky. To se musíte pohybovat strašně pomalu, aby neulétly, na rameni vláčíte tu brašnu s výbavou, nadáváte si v duchu, ale radost z pořízeného snímku tu dřinu nahradí,“ vyznává se Jaroslava Melicharová.