Dobrý kamnář musí umět všechno. Je to kousek zedníka, kousek obkladače a zámečníka

Čtrnáct dní před samotnou soutěží dostal Michal Podsedník plány kamen, která musí za tři dny na místě postavit. „Radil jsem se hlavně s otcem, udělal jsem si tahák. Do výkresu nezanesli všechny rozměry, to jsem si dopočítal, napsal jsem si poznámky. Na té soutěži se hodnotí všechno, čistota, provedení práci

První den Michalovi mohl pomáhat táta, pak už v tom byl sám

Na místě měli účastnici každý svou příčku. První den stavěli podezdívku, dostali kachle, materiál a nářadí. „Musíte si vykreslit půdorys, první den mi pomáhal taťka a taky mohl radit. Druhý den nás zapáskovali a nikdo k nám už nemohl. Dodělával se ten zbytek, kachlová obestavba, vnitřní tahy a žároviště,“ vzpomíná na kamnářskou olympiádu Michal Podsedník.

Michal přiznává, že kamna v Rakousku na olympiádě kamnářů Euro 2015 byla jeho první v životě. První kompletní, které stavěl od začátku do konce. „Největší problém byl čas, opravdu jsem myslel, že to nestihnu. Zbývalo deset minut do konce třídenního limitu a já začínal teprve spárovat. Rozhodčí už obcházeli ostatní soutěžící a já to neměl hotové. Stihl jsem to, ale jen tak tak,“ usmívá se při vzpomínce mladý kamnář Michal Podsedník.

S výkonem syna jsem byl maximálně spokojený

Hodnotilo se všechno, úklid, přesnost, stavba. „Já jsem byl s výsledkem syna moc spokojený, už bych potřeboval, aby odmaturoval a začal pracovat ve firmě,“ smějí se Podsedníkovi. Jaroslav byl ve Welsu s Michalem, první den hodně pomáhal, pak už mu pravidla dovolovala jen se dívat, ale prý se mu občas podařilo synovi něco i poradit.

Při kamnařině je potřeba hlavně trpělivost, preciznost, taky znalost mnoha řemesel. „Je to přesná práce, je to preciznost. Musíte umět od každého něco, slučuje se tam hodně řemesel, kousek od zedničiny, zámečničina, topidlo musí kamnář umět vymyslet, takže taky nápaditost. Musí umět vypočítat výkon kamen, aby kamna vytopila ten počet místností, které chcete,“ vysvětlují táta a syn, Jaroslav a Michal Podsedníkovi z bystřického Kamnářství JPK.

O kamnářské řemeslo není zájem, a je to škoda

Právě počítání Michalovi vůbec nedělá potíže. „Já to měl zažité odmala. Pro některé je to ale složitější. O řemeslo není zájem. Letos se neotevřela ani jedna třída, když jsem z učení odcházel já, tak jsme byli tři,“ upozorňuje Michal Podsedník a dodává, že si dodělává maturitu na nástavbě na stavební průmyslovce.

Kamnářská učiliště jsou v republice pouze tři. V Ostravě, v Praze a v Horní Bříze. „Horní Bříza je naplněna, no mají tam tak pět, šest studentů. Málo se o tomhle řemesle ví, po celou dobu totality bylo pozastaveno,“ konstatují bystřičtí kamnáři, táta a syn Podsedníkovi.