Dobře vybraná a dobře nabroušená sekera usnadní práci. Je třeba se starat i o topůrko
V Jihlavě o víkendu soupeřili muži i ženy v dřevorubeckém sportu, a bylo na co se koukat. Za pozornost stálo i jejich nářadí, zvlášť naleštěné sekery. Jak má správná sekera vypadat, a jakou vybrat na to naše obyčejné štípání dříví? Našli jsme odborníka.
„Na štípání je nejlepší sekera, která má dostatečný klín, aby trhala ty špalky,“ říká Zdeněk Hajník, který se zabývá prodejem kvalitních seker. Dodává, že na přesekávání větviček nebo dělání třísek by naopak vybral sekeru s užším želízkem. Na takové to víkendové a prázdninové štípání dříví by tak měl člověk mít alespoň tyto dva druhy seker. Rozdíly jsou i v délce topůrka. „Krátká sekerka bude mít nízkou váhu hlavy. To jsou sekerky, které lidi používají na kempování, čundráci,“ dodává s tím, že sekera s topůrkem osmdesát centimetrů dlouhým a hlavou těžkou až dva kilogramy je vhodná na sekání a štípání.
O sekeru se musí člověk dobře starat. Broušení není podle Zdeňka Hajníka náročné. S pomocí namočeného brousku to zvládne každý. Je ale možné sekeru svěřit i odborníkům. Trvanlivost sekery určitě prodloužíme i údržbou topůrka. „Nejlepší konzervant je lněný olej. Doporučuji každému, aby si to topůrko dvakrát třikrát do roka natřel.“
Samotná práce se sekerou je věc cviku. Je ale dobré předem si štípané polínko předem dobře prohlédnout. „Když je někde prasklina, tak ji využít. A štípnete ke kraji a ne doprostřed. Když se začne špalek otvírat, tak už víte, kudy jít,“ dodává Zdeněk Hajník.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
