Do studia přišel bos a s kytarou

„A tam jsem začal pociťovat první úzkostné stavy. Taková nepříjemná bolest fyzická, když si představíte, kdyby si na vás sednul člověk, nebo lehnul, tlačil by vás a vy se nemůžete zvednout,“ vysvětluje Jaroslav. K tomu se přidaly i příznaky paranoii. Tenkrát neměl sílu a energii tomu vzdorovat, dokonce o tom nikomu ani neřekl.

Jediným jeho spojencem se stala profesorka matematiky, která si všimla, že je něco jinak a začala situaci řešit. Dovedla Jaroslava na psychoterapii za psychiatrem, který mu předepsal medikaci. Díky tomu se mohl vrátit zpět do školy a dokončit si středoškolské vzdělání.

Diagnóza

Prošel sérii testů, která specifikovala Maniodepresivní psychózu, schizoafektivní poruchu a náznaky určitého typu schizofrenie tím, že měl různé halucinace a bludy. Skutečná diagnóza mu do dneška není známa.

„Ale já vlastně dodneška nevím, kdo jsem z pozice diagnóz, ale vím, kdo jsem z pozice člověk,“ doplňuje s úsměvem Jaroslav Kerouš

Další ataka se dostavila před 11 lety

Jaroslav si prožil těžké halucinace (paranoidní stavy, pocity, že se mu lidé snaží ublížit, sledují ho, chtějí ho zabít, tráví mu jídlo a pití). Došlo dokonce i sebevražedné pokusy. Prošel si dobrovolnou hospitalizaci, na  kterou má dodnes velice negativní vzpomínky. Tehdy mu hodně pomohla rodina a především strýc, který ho zavedl do Denního psychoterapeutického centra Ondřejov, kde díky individuálnímu přístupu začal poznávat sám sebe.

Během svého léčení samozřejmě zažil i několik psychiatrů, kteří kladli velký důraz na to, že medikace je jediným způsobem léčby. Přístup typu "dáme vám prášky a bude dobře" mu byl bytostně nepříjemný.

I proto se rozhodl, že v procesu zotavení bude pokračovat bez odborné péče a následně se vrátil na terapie do Prahy. Obrovský zlom nastal v jeho životě, když si začal uvědomovat sám sebe jako živou bytost. „Protože vím, že nejsem žádný symptom, diagnóza, či onemocnění,“ dodává Jaroslav Kerouš

Léky nebere už několik let a světe div se, funguje to a je živ!

Raduje se ze života, užívá si každé minuty uvnitř a kolem sebe. Pracuje pro Fokus Vysočina jako peer konzultant, tedy člověk, který díky vlastní zkušenosti s duševním onemocněním pomáhá zlepšovat kvalitu poskytovaných služeb Fokusu. Usnadňuje komunikaci mezi klienty a pracovníky a inspiruje svým příběhem. Jaroslav je nablízku lidem s duševním onemocněním a sdílí s nimi možnosti v jejich cestě zotavení. Také je součástí sebeuvědomovacích a zážitkových skupin či kurzů. Život ho zkrátka baví.